To raději chcípnu, než bych se vás doprošoval!…vyhrknul jsem na doktora, který si chodil vybírat do čekárny své známé a ještě známější pacienty - mne už bez vysvětlení více než dvě hodiny přehlížel…
To raději chcípnu, než bych se vás doprošoval!…vyhrknul jsem na doktora, který si chodil vybírat do čekárny své známé a ještě známější pacienty - mne už bez vysvětlení více než dvě hodiny přehlížel…
Bylo mi tenkrát něco přes dvacet, plnej adrenalinu -podobných dramatických gest jsem se dopouštěl poměrně často.
Ve zmíněné scéně byla zřejmě ještě přítomná nějaká působivá výhrůžka, neboť soudruh docent mi potom několikrát telefonoval domů a nepřestal s tím i když jsem mu opakovaně praštil telefonem.
Už bych tuhle trapnou příhodu dávno zapomněl, nebýt toho rozhovoru, který jsem - po přemlouvání matky - nakonec přece jenom absolvoval. Po omluvě totiž okamžitě následovalo dlouhé ujišťování, že soudruh je uvědomělý lékař, dokonce i člen brigády socialistické práce.
Ten telefonát mi tenkrát přišel ještě o chloupek trapnější - ujetější, než ta předchozí hysterická scénka v čekárně.
Časem jsem se zklidnil, raději se zdaleka vyhýbám podobným situacím. Nicméně, když tak sleduju to zjevné, organizované vyděračství mnohých lékařů, dokonce oficiálně podporované Českou lékařskou komorou, dělá se mi z toho zle.
Zřejmě se vracím do mladých let. Znovu mě napadá, že bych patrně raději chcípnul, než se nechal takovým hnusným způsobem ponižovat - vydírat!
http://josefhavranek.blog.idnes.cz/c/173660/To-bych-radeji-chcipnul.html