Blok v krční páteři, který mne částečně znehybnil v loži, mne po dlouhé době přiměl abych sáhl po knize, protože v TV žádný ze 101 programů nestál za nic. Dalo by se sice říci, že za něco stál, ono něco by však neprošlo bdělým okem hlídače zakázaných slov na blogu.

Při výběru dílka které začnu louskat mi padl zrak na knihu napsanou v roce 1513. Dílko s názvem Il Principe u nás známé jako Vladař o umění vládnout a všem co k tomu patří. Autorem je Niccolo Machiavelli (1469 - 1527), který ve svém díle  vycházel z přesvědčení, že společnost nepodléhá Boží vůli, ale přirozeným zákonům a touze lidí po blahobytu. Lid však neumí  své  zájmy  uplatňovat,  proto  je  nutný silný  stát s obratným  panovníkem  v čele. Za hybnou sílu dějin považuje materiální zájem.

Je až neuvěřitelné, jak tyto 500 let staré postřehy jsou aplikovatelné na dnešní Česko. Posuďte sami:

Všechna zkaženost všech italských (pro současnost možno slůvko italských pominout) států, osvícení pánové, nakazila i náš stát a kazí jej dále. Od dob, kdy se země vyprostila z nadvlády císařů, uspořádaly státy, nejsouce vedeny pevnou rukou, svou ústavu a vládu ne jako svobodná sdružení, nýbrž na podkladě mocenských spolků. To je původ všeho ostatního zla a nepořádků, které se ve státech vyskytují. Za prvé nenajdeme mezi občany shodu ani přátelství, leda u těch, kdo jsou účastníky nějakého zločinu proti vlasti nebo proti spoluobčanům.

U všech vymizely víra a bohabojnost, přísaha a dané slovo trvají jen tak dlouho, pokud trvá jejich výhoda.

Lidé používají přísahy, ne aby ji dodrželi, nýbrž jako prostředek k snazšímu obelstění, a čím lépe a jistěji se podvod zdaří, tím větší chvály a odměny dosáhnou. Špatní jsou velebeni jako moudří a hodní  jsou tupeni jako pošetilci. A opravdu nacházíme v italských státech vše, co jen může být zkaženo a co může zkazit jiné.

Mládež je zahálčivá, staří jsou prostopášní a každé pohlaví a každý věk jsou poskvrněny hanebnými mravy. K nápravě nepostačují dobré zákony, poněvadž jsou zkaženy špatnými zvyky. Z toho pochází ona ziskuchtivost, kterou vidíme u občanů, a ona lačnost, ne po pravé slávě, nýbrž po potupných poctách, z čehož vznikají nenávist, nepřátelství, spory a spolky, jejichž výsledkem je krveprolití, vyhnanství, utlačování dobrých a velebení špatných. Neboť důvěřujíce ve svou nevinu, nehledají dobří, jako to činí špatní, stoupence, kteří by je zachránili a ctili; a nemajíce ochrany, jsou vystaveni potupnému zániku.

Tato zkušenost vytváří lásku ke stranám a jejich moc, neboť špatní vstupují do nich z hrabivosti a ctižádosti, dobří z nutnosti.

Nejzhoubnější však je, že štváči a předáci takových stran přikrývají své nekalé záměry a cíle počestnými slovy. Poněvadž vesměs nenávidí svobodu, utlačují ji ustavičně, předstírajíce dnes, že hájí zájmy šlechty, zítra zájmy lidu. Jako cenu svého vítězství nepožadují pro sebe slávu, že osvobodili vlast, nýbrž uspokojení, že  pokořili jiné a že na sebe strhli moc. Když této dosáhli, není pro ně nic tak nespravedlivého, ukrutného nebo hrabivého, aby se toho neodvážili.

Jejich zřízení a zákony neslouží veřejnému prospěchu, nýbrž jejich osobním zájmům. Proto se o válkách, míru a spojenectví nerozhoduje v zájmu společné slávy, nýbrž aby bylo uspokojeno několik jednotlivců.

Ač i ostatní státy jsou plny těchto nepořádků, je náš stát jimi zamořen více než kterýkoliv jiný. Zákony, zřízení, městské  řády se vždy řídily a dosud řídí nikoliv podle obecné svobody, nýbrž podle choutek vítězné strany. Kdykoliv je jedna strana svržena nebo rozkol odstraněn, povstane hned jiná; neboť ve státě, který se drží spíše mocenskými spolky než zákony, musí se vítězná strana nezbytně uvnitř rozdvojit, jakmile zůstane bez opozice; neboť vítěz se nemůže uhájit těmi zvláštními prostředky, kterými zabezpečil své vítězství.

A tak si myslím, že není třeba více dodávat, nebo rozvíjet na konkretních kauzách. Myslím, že laskavý čtenář se dokáže nad sdělením zamyslet a sám si vygenerovat celou řadu konkrétních příkladů, na něž se uvedené postřehy dají aplikovat. A u toho pro dnešek zůstaňme.

Psáno pro blog.iDnes.cz