Dalo se to čekat. Vsadím se, že v těchto dnech se dobře vyspí jen málokterý pracovník západních (i jiných) zpravodajských služeb…Už nějaký čas jsem si lámal hlavu s tím, co se děje „pod pokličkou“.

Ten klid ze strany radikálních islámských organizací byl opravdu divný. Sice se tu a tam proslýchalo, že se chystá něco „velikého“, ale každý měl spíše na mysli v této souvislosti nějaký ten výbuch, únos, prostě nějakou konkrétní krvavou událost.

Islámští radikálové ale znovu dokázali, že jsou zdatnými žáky svých západních nepřátel. Co se povedlo v dřívější východní Evropě ve prospěch Západu – to by se mohlo povést i jinde a to ve prospěch Islámu…

Vlastně je to snadné. Jako rozbuška poslouží jakákoliv událost, která dokáže dostat větší počet lidí do ulic. Když se na to jde chytře, tak se brzy zapomene na prvopočáteční impuls a „revoluce“ žije svým vlastním životem.

Takovým impulsem bylo sebeupálení mladého muže v Tunisku. Už se asi nikdo nikdy nedozví, zda byla tahle událost zinscenována a následně využita, nebo se jen na podobnou událost čekalo aby byla využita.

Potom stačilo přidávat polénka pod oheň nespokojenosti zejména mladých lidí a už „to jelo“. V Tunisku je veliká síla mladých lidí, kteří pochopitelně díky celosvětové krizi, i díky potížím v jejich vlastní zemi, prostě nemají práci a to je ten nejlepší materiál k revoluci, jaký si jen plánovači podobných „akcí“ mohou přát.

To samé platí i o Egyptě, kterému trvalo jen pár dní, než se touhle „chřipkou“ nakazil.

Když to vypuklo, tak jsem se ptal (a se mnou jistě řada dalších lidí), jak dlouho bude trvat, než přijde někdo, kdo zavolá, že celá věc je vlastně –„svatou revolucí, vedoucí k vládě lidu podle islámských pravidel…“

Stalo se a samozřejmě ta slova přišla z Íránu.

Nějak mě to vůbec nepřekvapilo, nebyla přeci otázka zda, ale kdy…

V obou zemích islám už dávno je, ale byl až dosud brán jako ten s mírnější podobou a v podstatě nakloněný Západu.

Zůstává otázka, zda to dojde tak daleko, že se tahle radikální islámská chřipka roztáhne ještě víc, než už se jí to povedlo. Já se bojím, že ano. Špatná zpráva je ta, že se do toho pravděpodobně zamíchá nenávist proti Izraeli a bude na světě neskutečně výbušná směs, která sice už tady je dlouho, ale zatím k ní po určitou dobu chyběla rozbuška.

Lidé v Egyptě a v Tunisku nyní zažívají chaos a krveprolití. Zažívají nepřehlednou situaci a netuší, co bude zítra. Jestli ale přijde po nějakém čase krvavé lázně někdo, kdo řekne –„…hle, tady jsou jasná pravidla. Stačí se jimi řídit a váš svět zase získá řád. A za odměnu, budiž každému, kdo se přidá, Nebe a milost Alláhova…“

Schválně, jak myslíte, že to dopadne…?

Když došlo k islámské revoluci v Íránu na konci sedmdesátých let, znamenalo to změnu poměrů v regionu na dost dlouhou dobu – vlastně až dodnes.

Co bude znamenat, když se Egypt, Tunis a další země v regionu větší měrou přikloní k islámskému radikalismu, to raději ani nechci hádat…

No, asi bude na dost dlouho platit – sbohem, Egypte…

http://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/c/175974/Sbohem-Egypte.html