"Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!" – Izaiáš, 5,20, jímž se dnes submisivně ohánějí hlavně politici pravice a politického středu, body ale s chutí získává i ateistická levice.

A pak ty pány a soudruhy vidíme v televizi, sedící proti sobě a vzájemně se jak hokynáři bezostyšně před celým národem obviňující ze lží. Stejně tak v panoptiku zvaném Sněmovna. Pravice buší do levice, levice bere, že nejulepší obranou je útok, přeběhlíci dělají, že nad jejich věrnost a oddanost stranickým ideálům není. Interpelace provázejí vulgarity, čím víc, tím líp. Hlavně, že kamery běží a imunita také není k zahození. Zadlužila nás vaše vláda! Ne, za to můžete vy! Čím hůř, tím líp.

Těchto lhářů se už vystřídalo i v Otázkách Václava Moravce bezpočet. Nečas, Topolánek, Sobotka, Paroubek, Filip, Bárta, Rath, Vondra, Barták, John, Škromach a další. Vy lžete, pane ministře. Ne, vy lžete, pane poslanče... Jde většinou o narcisty, kteří se ukájejí pocitem, že se na ně dívají miliony diváků a předvádějí se. Proto šli do politiky. Podstatně jsou jejich potřeby, jako u všech egoistů; potřeby národa jsou jim paradoxně zcela ukradeny.

Základ tomu všemu lidskému balastu položil po totalitním rozkladu rovněž hlavní protagonista sametové revoluce Václav Havel. Jen prázdná gesta a marné sliby. Vymyslel též první porevoluční lež: “Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!” Šířil ji v úzce bratrské kolaboraci s premiérem a komunistou Mariánem Čalfou. Také jejich přičiněním dnes už platí, že lež a nenávist vítězí nad láskou a pravdou… “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období a pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” vymýšlel si ve své marlborově-pivní schizofrenii. Ani se nemohl divit, když ho můj spolužák Petr Cibulka veřejně v televizním přenosu před celým národem nařkl, Vašku, ty jsi prase...

„Všeobecná vůle byla dát komunistům šanci, tak, jak se to stalo ve všech post-komunistických zemích, ukázat modernější tvář, vědomou si existence demokratických poměrů. Té šance nevyužili,“ řekl Havel 17. listopadu 2010 na Primě a rozesmál všechny soudné občany svým sarkastickým alibismem. Dnes politici v Česku vlastně už ani žádnou pravdu neříkají a raději jen permanentně lžou. Je to snadnější, jak oblbnout voliče. A teď si představte, že máte před sebou na obrazovce již avízované páry politických exhibicionistů. A víte, že jeden z nich skutečně lže, jako by se nechumelilo.

Nevíte sice který, byť to tušíte, ale šokuje vás, jak se státníci mohou vzájemně veřejně obviňovat ze lží. Je to přece velká urážka a obvinění. Proč se ani jeden nebrání podáním trestního oznámení pro pomluvu či urážku na cti? Nebo proč nedokáže pádnými argumenty vyvrátit podezření, že lže? Mají vůbec v sobě ještě nějakou čest? Oni, ty kachni žaludky s profesionální otrlostí? Kdepak. Jinak by po každých druhých OVM podali žalobu dle § 49 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, kdy se přestupku proti občanskému soužití dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch. Komunisté u nás nadělali za čtyřicet roků pořádnou paseku, jen nevím, jestli jsme dnes s naši "mladou demokracií" tunelářů a lhářů nepřešli spíš jen z louže pod okap.

A ejhle. Teď se ukázalo, že mnohokrát goebbelsovsky opakovaná lež se špiclováním pražských politiků ODS byla pravda. Ministr Vít Bárta lhal v přímém přenosu. "ABL nepřijala politickou objednávku na diskreditaci politiků.“ Přísahal na tiskovce. Přitom však vyšlo najevo, že skoro osm desítek informací o politicích, tedy jejich rodná čísla, informace o jejich občankách, partnerech, řidičácích, rodičích a další ryze důvěrné věci, chráněné osobní údaje, šlohla ABL z tajných úniků policie. Hrdá Agentura Bílého lva… Ovšem lze na to jít chytře; ministr Bárta vymyslel novou verbální formulaci – místo toho, aby řekl: "Lhal jsem", řekne: „Omlouvám se, že jsem neúmyslně uvedl informace, které se ukázaly jako mylné!“

Jsou však i jiné metafory a floskule, jak pojmenovat lež, nebo se jí rafinovaně alibisticky vyhnout. Zbabělci říkají obligátní: No comment. Ti upovídanější konstatují: „Nevím, nepamatuji se“. „Nedokáži odpovědět“. „Nevím, jestli jsem ty dopisy dostal, a jestli jsem na ně odpověděl“. „Nevzpomínám si“. „Nemám tušení“. „Není mi o tom nic známo“. „Nedokážu kvalifikovaně odpovědět“ či "Odpovězte si sám, máte na to přece vzdělání…"

Předvolební motto Radka Johna a zatím jeho VV znělo: “Opravdu netoužíme po žádných křeslech, toužíme po prosazení programu… a … nikdy nebudeme sedět ve vládě, kde sedí političtí dinosauři…” Opět lež jako věž. A sedí ve vládě dál… s Kalousky, Schwarzenbergy a dalšími dinosaury… Nejzprofanovějším slovem se u nás stala korupce. Všichni na ni nadávají, všichni jí ale rafinovaně využívají. Viz. Johnova billboardománie, co na to v obecné rovině poukazuje a hlásá mj. že zatočí s nemravnými zakázkami a prodeji. Jenom plané kecy.

Měl tím snad John na mysli Opencard svého kámoše primátora Pavla Béma, nebo snad 87milionový tunel VZP zvaný Svět pojištěnce, dítě to další spřízněné duše - Romana Janouška s miliardami ve Švajcu pod dohledem tamní policie…? Ministr vnitra, co se ukazuje jako pokrytec, který si užíval prominentního fleku za normalizace a sovětské okupace, a jenž dnes okázale nemůže přijít na jméno komunistům, svým dávným chlebodárcům.… Ale ze všech stran slyšíme; my skutečně žijeme ve vyspělé civilizované zemi, kde lhářům, podvodníkům, korupčníkům a nekompetentním nýmandům musí být dveře do nejvyšších pater politiky uzamčeny...

Přesto získal Mirek Topolánek post premiéra. A v polovině září 2008 na sjezdu Strany zelených v Teplicích se nechal slyšet v celé své pokrytecké podobě. “Já nemíním odejít, chci se tomu postavit, a proto potřebuji i vás, přes všechny vaše vnitřní problémy, abyste mi pomohli, vyčistit ten Augiášův chlív, zamezit těmto hrám… Já vás pro to potřebuji. Doufám, že se rozhodnete správně…” A pak odletěl do Toskánska, kde pobíhal nahatý po Berlusconiho vile, která je známým Augiášovým chlévem a místem mnoha orgií stárnoucího 74letého seladona s nastřelenými vlasy. Jejich majitel právě čelí obžalobě za soulože s nezletilými prostitutkami. A když Topolánek nelhal, tak "čestně" prohlašoval jako šéf ODS: "Kdybychom řekli, co opravdu chceme, nikdo by nás nevolil."

Už přes měsíc se ministr obrany a bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (ODS) vyhýbá politické či manažerské odpovědnosti za dosud nevysvětlitelnou státní zakázku na audiovizuální služby, kterou pro české předsednictví EU v roce 2009 získala bez veřejné soutěže společnost Promopro. Během českého Vondrova předsednictví EU skutečně nebyl lakomý a vyplatil firmě Promopro 525 miliónů korun a část této sumy, 134,7 miliónu korun, šla na účet do Rakouska v deseti platbách. Dispoziční práva ke všem rakouským účtům má obchodní partner šéfa Promopro, která se dostala k lukrativní zakázce bez výběrového řízení.

Jak se rodí lháři? Tak, že se dostanou do průseru a zatkoukají a dál trapně zatloukají. Pan Vondra totiž o smlouvě s Promoprem tvrdí, že o ní nic nevěděl, ani to, že Promopro nemělo exkluzivitu v Kongresovém centru Praha, která umožňovala vybrat tuto firmu napřímo, bez soutěže. Přesto urputně veřejně lhal, že žádná jiná firma by nebyla schopna zakázku plnit... Jedna lež za druhou. Z úst místopředsedy vlády ČR a šéfa předsednictví EU Alexandra Vondry...

V Bundesagentur Für Arbeit, budově Drážďanského úřadu práce, se lze dozvědět, že jen v Sasku je skoro sedmdesát čtyři volných míst nemocničních lékařů, a že od 1. prosince 2010 do 10. února 2011 vyřídil tento úřad v Sasku pouze dvě pracovní povolení pro české lékaře, celkově v rámci SRN 7 lékařů. V nemocnici Dresden Friedrichstadt s jedenácti volnými místy pro nové lékaře pracuje jeden jediný český pan doktor. Takže, další kolosální lež vyděračské kampaně "Děkujeme, odcházíme!" Bylo to jen bohapusté blafování. Z 3800 českých lékařů "ve výpovědi" mělo záměr opravdu do ciziny odejít jen pár desítek...

Inu, genese lži. Budete-li nyní zvracet, pozor, ať nezasáhnete své sousedy. Pokud ovšem nepatří k profesionálním politickým a psychicky narušeným lhářům...

Lžete, pane ministře. Ne, to vy lžete, pane poslanče…