Za jednu z největších chyb současné společnosti považuji pseudohumanistickou ochranu pachatelů úmyslné trestné činnosti. A je jedno, zda se jedná o útok na život a zdraví, nebo krádež peněženky či měděného okapu. Jde o princip.

Útočník

Je to člověk, který se rozhodl napadnout jiného člověka s úmyslem mu způsobit škodu. Škodu na zdraví, případně dokonce na životě. Rozhodl se sám, že poruší nejen psaný zákon, ale i elementární základy práva na svobodu jedince. Tím okamžikem se podle mě sám vzdal svých práv na zdraví a život svůj a pokud při obraně zemře, nezaslouží si lítost ani pochopení.

Zloděj

Je to člověk, který se rozhodl okrást jiného člověka s úmyslem mu způsobit škodu. Škodu na majetku. Cenu majetku je sice možné úředně ohodnotit penězi, ale zdaleka to neznamená, že má pro poškozeného takovou hodnotu. 100 kg měděného okapu, peněženka s desetitisíci korunami a několika platebními kartami nebo kilometr drátů elektrického vedení může mít pro majitele zcela marginální hodnotu oproti měděné urně s ostatky rodičů na hřbitově, byť ta váží jen pár deka. Jestliže poškozený zloději přerazí obě ruce, nebo se snad stane, že zloděj v případě přichycení při činu dokonce rukou poškozeného, nikoli s prvotním cílem jej usmrtit, zemře, nezaslouží se lítost ani pochopení.

Podvodník

Je to člověk, který se rozhodl úmyslně někoho uvést v omyl s cílem získat neoprávněný prospěch. Jestliže to provede a skončí rukou poškozeného se zlomenou čelistí, nezaslouží si lítost ani pochopení.

Odsouzený pachatel trestné činnosti

Je to člověk, který má podle mě ztratit nepřebernou řadu svých práv. Počínaje právem volit, přes dosavadní právo na posilovnu, sportovní hřiště, zájmové kroužky, televizi atd, až po právo nepracovat, když nechce.


Nic z toho, co jsem výše popsal, dnes neexistuje. Dnes poprvé za dva roky jsem udělal výjimku a zareagoval na jiné blogery. Tím prvním je Georgis Fasulis a jeho článek Nové právo dle Tomia Okamury a původní článek Tomia s názvem Střílet na zloděje není zločin. Rádoby humanisté mohou donekonečna opakovat, že lidský život má stejnou cenu u všech. Nikdy neměl, nemá a nikdy mít nebude. Podle současného práva snad, ale se spravedlností to nemá nic společného. Život útočníka, zloděje i podvodníka a jeho hodnota pro společnost reálně klesá každým okamžikem, kdy se svobodně rozhodl jakkoli poškodit někoho jiného a je jedno jak. Naopak život každé oběti, která se dokázala postavit pachateli a chránit život, zdraví a majetek svůj i ostatních byl měl být příkladem pro další. A jestli u toho pachatel úmyslné trestné činnosti zemře, stálo na začátku jeho svobodné rozhodnutí do toho rizika jít. Popotahovat v takovém případě původní oběti a naopak zastávat se pachatelů je přesně jedním z těch důvodů, proč jsme v takovém morálním srabu. Tečka.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/183493/Kdyz-se-obet-brani-a-pachatel-zemre-neni-na-tom-nic-spatneho.html#t2