Bárta rezignuje, a co dál
Petr Nečas oznámil, že vymění slabé ministry a že nechce Věci veřejné na vnitru. Možná by stálo za úvahu vyměnit slabého ministerského předsedu. Mluví o tom, že někteří ministři nezvládají svoji práci.
Co říci o ministerském předsedovi, kterému se rozpadla pod rukama vláda podporovaná historicky dosud nejsilnější většinou v parlamentě?
K tomu samozřejmě nedojde. Bohuslav Sobotka vyzval Věci veřejné, aby se rozpustily. To je rozumný návrh, ovšem v našem Blbákově mají rozumné návrhy šanci na realizaci jako sněhová koule v pekle má šanci přežít. Vít Bárta, původce zatím největší ostudy jistě v novodobé historii, ale možná i v historii celého Československa a možná, k tomu by se měli vyjádřit historici, v dějinách české státnosti, má tu drzost se ucházet o předsednictví strany - tedy, jak se ukázalo, politické divize svého detektivního podniku.
Ano, o posledních událostech se hodně mluví. Zajímavé je i mlčení. Mlčí Radek John, loutkový předseda loutkové politické jakoby strany Věci veřejné. A mlčí i jindy tak výřečný Miroslav Kalousek. Chybí zde jeho brilantní rétorika. Jak jiskrně si podal Alexandra Vondru za to, že strpěl finanční bordel v jedné fázi příprav na předsednictví v Unii, jak emotivně apeloval na jeho čest a na čest premiéra Nečase. Jistě by dovedl oslovit i Věci veřejné. Nečiní to. Asi to souvisí s nějakým problémem se ctí. A taky to souvisí s tím, že nějaký Bárta a nějaké Věci veřejné jsou zbrojařské lobby šumák.
Takže se ptejme, co dál? Stále se hovoří o reformách. Ty reformy vyžadují podporu veřejnosti, protože znamenají zátěž. A teď vážně: má tahle parta, která se sešla pod Nečasovým vedením, aspoň stín morálního práva chtít po veřejnosti nějaké oběti? Toto je takzvaná řečnická otázka, nevyžadující odpovědi. Odpověď by zněla nemá ani za mák.






