Vážení a milí pravidelní čtenáři těchto stránek. Možná, že moji averzi na „intelektuální elity“ této země (nebo lépe řečeno na ty, kdo se za intelektuální elity prohlašují), považujete za jistou obscesi na straně mé maličkosti.

Přikládám otevřený dopis zaslaný na adresu výše uvedené dámy, který Vám snad objasní, čím jsou tyto moje pocity generovány.

Tedy: Paní režisérko,
oslovení v dopisech obvykle uvádím přídavným jménem „vážená/vážený“. Z důvodů dále uvedených jsem se ale ve Vašem případě rozhodl toto vypustit. Jednalo by se totiž o lživé společenské klišé, kterému se hodlám vyhnout. Ale k věci.

Ačkoliv jsem byl vychován ve zcela opačném duchu, vypěstoval jsem si v průběhu posledních cca dvaceti let hluboký odpor k intelektuálům Vašeho typu. V této nechuti jsem téměř každodenně utvrzován. Vyprávěla mi zcela nedávno osoba mně velmi blízká o debatě na téma „Kaplického knihovna“. Dotyčná osoba vyjádřila názor, že to, s čím se nikdy nesmíří je místo, kde by knihovna měla být postavena, což je ostatně i můj názor vyjádřený mimo jiné v mém již dávno publikovaném článku zde (http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2009020105) . S dotyčnou osobou se shodneme stoprocentně, protože oba si dokážeme představit knihovnu postavenou na Jižním, Severním, či Jihozápadním městě, nikoliv však na horizontu tvořícím jedno z panoramat Prahy, trčící vedle svatovítské katedrály. Bližší zdůvodnění viz výše uvedený článek.

To však není to podstatné. Podstatná byla Vaše reakce na tento vyslovený názor, která mohla být podobná i v jakékoliv jiné souvislosti. Pokusím se citovat Vás co nejpřesněji : „Na Severním městě? A kdo tam bude chodit? „To“ (sic!), co tam bydlí v těch panelákách?“
Konec citátu.

Dovolte mi, abych Vám trochu přiblížil svou osobu. Jsem příslušníkem onoho podřadného živočišného druhu obývajícího „panelák“. Obdobně můj syn, takto absolvent Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického a totéž platí o mé dceři, absolventce Fakulty humanitních studií.
O patro výš bydlí doktor veškerého lékařství, internista z Nemocnice Motol. O dvě patra níž pak odborník v oboru počítačových sítí.

Mým bezprostředním sousedem a kamarádem ředitel snad nejkvalitnější střední školy v této zemi, gymnasia „Open Gate“. A jen tak mimochodem. Teprve po několika letech známosti jsem zcela náhodně zjistil, že dotyčný pán je absolventem dvou anglických universit a disponuje jedním akademickým titulem před a třemi za svým jménem. „Oh my, what a star teacher“ , vydechla jedna anglická kamarádka, rovněž učitelka, při pohledu na jeho navštívenku. Sám ovšem nikdy nepovažoval za nutné se o svém vzdělání a titulech šířit. Trochu rozdíl od u nás panujícího akademického snobismu. Kde kdo neopomene při každé příležitosti vyhazovat do povětří své absolutorium a titul z tak obskurních fuckult, tak obskurních škol jako třeba populární Západočeská „universita“ .
Já sám jsem dvacet pět let vykonával povolání ve kterém ze čtyř set padesáti uchazečů uspěje při přijímacích testech a následně dosáhne plné kvalifikace uchazečů šest a po osamostatnění mých dětí je mým jediným problémem jak v dotyčném bytě uskladnit všechny své knihy.

Ano, tak to jsme my, ten podřadný hmyz v prachu u Vašich lodiček značky Prada nebo Dior,

o kterém se v přísném soukromí vyjadřujete ve středním rodě! V plném rozsahu jste mi potvrdila to, co si už dávno myslím. Za všemi těmi Vámi a Vám podobnými nahlas vykřikovanými frázemi o „demokracii“, „humanitě“, „lidských právech“, "lidské identitě a důstojnosti" se ve skutečnosti skrývá hluboké pohrdání lidmi, vyplývající ze zcela neoprávněného pocitu, že jste lepší a moudřejší než my ostatní a že tedy máte právo určovat, jak budeme žít, protože Vy jste ti, kdo je ten vyvolený nám to diktovat a kdo je ten další vyvolený, to si také určíte sami.
Následně tedy nemám ani ten nejmenší problém s tím, věřit následujícímu:
"...Byly hledány a propagovány různé utopické třetí cesty a to ve všech klíčových oblastech našeho společenského života. V politice to byla třetí cesta založená na odmítání smysluplnosti politických stran, na obhajobě tzv. nepolitické politiky a na apriorním nároku intelektuálních a kulturních elit na výjimečné postavení v zemi, což nebylo nic jiného než odmítání liberální demokracie......Disidenti z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem, které většina národa dosud mylně pokládá za protikomunistické bojovníky, chtěli skutečně sice vytvořit něco nového, něco, co by nemělo vady obou v historii známých modelů uspořádání lidské společnosti…, svět měla podle nich řídit skupina vyvolených, do níž by patřili oni sami spolu s Rolling Stones a Billem Gatesem. Politické strany byly podle nich jen „pro straníky“, tedy pro méně vyspělé a méně svobodné a méně tvůrčí jedince“ (sic!).

Samozvanecký mesianismus je u levičáckých intelektuálů přímo chorobou z povolání, nemyslíte? Usazeni nad vídeňskou kávou a francouzským koňakem vymyslí v kavárně Slávia neomylný plán jak spasit svět a řídit ho prostřednictvím „elit“, tedy samozřejmě Vámi.

Takových samozvaných mesiášů už tady bylo! A výsledky byly vždy stejné, to jest katastrofální. Marx a Engels, Lenin a Stalin, Mao a Pol Pot, Hitler a Mussolini !

Za humanismem a „sociálností“ dam a pánů Vašeho typu se ve skutečnosti skrývá hluboké latentní pohrdání lidmi. Trpíte totiž utkvělou představou, že jsme natolik nesvéprávní, slabomyslní, neschopní a méněcenní, že bez permanentní starostlivé péče levičácko-intelektuálských matinek a papínků, kteří nám poskytnou zaručené návody a příkazy co činiti a jak si počínati, nejsme schopni sami přežít.

A právě v tomhle přístupu se ovšem skrývá ono čertovo kopýtko. Papínkové mívají totiž nepěknou tendenci odepnout pásek a nezvedenou ratolest seřezat, jestliže se při oné dojemné otcovské péči ratolest odmítá otcovské vůli bezpodmínečně podřizovat. A k tomu by bez kontroly moci oněch „vyvolených“ s naprostou jistotou došlo. To vyplývá ze základních pouček systémové nauky.

Pouze v přísném soukromí Vám občas ujede huba a my se jen čirou náhodou dozvíme, co si o nás skutečně myslíte, protože si Vás shodou okolností zrovna někdo nahrával na diktafon jako v případě těšínského starosty Sznapky, nebo někdo, jako ve Vašem případě, vynese to, za co nás vlastně považujete. Za tvory o kterých se hovoří ve středním rodě! Za „TO“ !

Vaše názory jsou, mírně řečeno pozoruhodné. V květnovém čísle časopisu „Marianne“ jsem se kromě obvyklých intelektuálských žvástů o tom, jak muži ztrácejí svou „identitu“ (Sakra, odkud já jen tohle znám?) dověděl následující pozoruhodnosti.

Neváhala jste s pochlubit svou poslední, o dvacet let mladší láskou se kterou jste byla „šťastná“ a zároveň jste se ale „neomezovali“. Tuším, jak tomuto výrazu rozumět. Ta láska a štěstí ovšem nebyly ovšem natolik silné abyste „..o ten vztah nepřestala pečovat...“! Obojí, láska i štěstí muselo být tedy skutečně hluboké! Nebo Vás v souladu s Vaším názorem uveřejněným v článku „Eva Sommerová – feministka ze které jde hrůza“, Vaše hormony opět zavedly někam jinam? Ten článek bohužel promptně zmizel ze sítě, ale shrnu-li jeho obsah do jedné věty, trvá podle Vás vřelý vztah mezi mužem a ženou pouze po dobu vzbouření hormonů.

Velmi zajímavé! Dosud jsem se domníval, že vztahy tohoto typu panují toliko v cikánských komunitách a u některých živočišných druhů. Ovšem zdaleka ne u všech. Celá řada druhů vytváří páry, jejichž svazky vydrží celý život.

Žádám Vás ovšem velice důrazně, abyste své promiskuitní názory a způsob života nezevšeobecňovala. Hovořte prosím, toliko za sebe, popřípadě za Vám podobné! Panují-li podobné vztahy a způsob života ve Vašich kruzích „intelektuálních elit“, tak to ani zdaleka neplatí pro nás, pro tu spodinu středního rodu z paneláků. Moje manželství už trvá několik dekád a naše vzájemné vztahy s manželkou se s léty naopak spíše prohlubují. Zejména po tom, co děti dospěly a žijí svůj vlastní život a přesto, že hormony se již skutečně nebouří zdaleka tolik, jako kdysi. Mezi mými přáteli a známými je takovýchto dvojic většina. Pro Vás asi překvapující, že?

Vaší „životní láskou“ byl ovšem podle Vašich vlastních slov pan Špáta! No tohle! Mohla byste mi tedy vysvětlit, proč jste ho opustila a rozvedla se? Zase ty hormony? Patrně proto, abyste následně na jeho pohřbu, oděna v červeném, mohla sehrát efektní divadélko svými teatrálními výkřiky z první řady na téma jak zesnulého milujete?

Jak vidíte, všeobecně se ví víc, než si myslíte! Ví se na příklad, že v komisi posuzující dílo shora uvedeného „génia“ Kaplického, seděla rovněž jeho odložená milostnice paní Jiřičná. Zdá se, že členové takovýchto komisí budou muset být posuzováni nejen z hlediska svých eventuálních ekonomických zájmů a vazeb s posuzovaným dílem a jeho autorem, ale patrně bude také nutno zvážit, zda rozhodování toho či onoho člena komise nebude ovlivněno nostalgickou vzpomínkou na řadu nádherných orgasmů posuzovaným velikánem iniciovaných. Z Vašich výše uvedených názorů vyplývá, že toto nebezpečí je velmi reálné. Nebylo takovýchto členů v komisi více?

Velmi originální jsou rovněž Vaše názory na výchovu dětí. Otázka autora článku zněla:„Můžeme si dovolit měnit dětem tatínky jen proto, že milujeme jiného?“

Vaše odpověď stojí za doslovné citování:„Jsem toho názoru, že děti musejí sdílet osudy svých rodičů. Tedy jít s nimi i ze vztahu do vztahu.......“ (sic!)

Tak k tomuhle tedy skutečně nemám, co bych dodal. Naprosto typická povinnost dětí, že? A zároveň naprosto typický názor rozcapeného, rozmazleného a sebestředného spratka, pro kterého na světě neexistuje nic, než jeho vlastní veledůležitá osoba a jeho vlastní veledůležité sobecké zájmy. Je ovšem skutečně pozoruhodné být sebestředným, sobeckým a rozmazleným hajzlíkem ve Vašich požehnaných šedesáti letech. Jen by mne zajímal názor dětských psychologů, ale hlavně, co by na to řekl guru všech českých intelektuálů a pseudo-intelektuálů, pan ex-prezident Havel. Patrně nic, protože jeho věčné mentorování, kárání a poučování na téma „spotřební způsob života“, „duchovno“ a hlavně „pokora“ je určeno toliko nám, té spodině z paneláků středního rodu. „Intelektuálních elit“ se jím hlásaná pravidla netýkají, což sám svým způsobem života v plném rozsahu potvrzuje. Pokud Vás můj osobní názor zajímá (čemuž bych se tedy skutečně upřímně divil), přečtěte si tohle.

Toto je příspěvek páně Havlově k diskusím k zákonu o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví: „Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata." Citováno z článku zde.

Nebyl by to ovšem pan Havel, aby do debaty o homosexuálech hned nezamíchal duchovní rozměr: "Na tom není nic spirituálního, nic duchovního. To je opravdu materiální, družstevní pojetí rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo."

Odhlédněme na okamžik od faktu, že dostatečný počet fyzicky a duševně zdatných dětí je legitimním zájmem každého racionálně uvažujícího politika myslícího do budoucna (a já osobně tedy od politiků racionalitu požaduji) kdežto pan Havel to shledává „absurdním“ a věnujme se tomu, jakým způsobem o nás tento vysoce oceňovaný mudřec hovoří.

Jako otec se cítím hluboce dotčen, ba uražen výroky pana myslitele, spisovatele a exprezidenta Havla přirovnávajícího mé manželství k připouštění býka ke krávě. Nemylte se, to řekl on, nikoliv pan Kalousek nebo Klaus. Těm byl tento názor a výrazivo jen mazaně podsouván. Nikdo jiný mne nikdy nepřirovnával k býkovi (což by se ještě dalo při dobré vůli považovat za lichotku) a mou manželku ke krávě, což si tedy pane filosofe-mysliteli vyprošuji.

A mimochodem, připouští se „kráva býkem“, nikoliv „býk k krávě“ pane! Alespoň se seznamte s terminologií, když už do něčeho, se sebevědomím sobě vlastním, kecáte!

Podobné výroky bych si už z hlediska základní lidské slušnosti (a onoho „duchovna“ panem spisovatelem zmiňovaného) nikdy nedovolil vypustit z huby vůči komukoliv a moje žena by to také v žádném případě od nikoho nestrpěla. V méně civilizovaných (rozuměj: méně degenerovaných) společnostech by patrně následovala fyzická inzultace autora takovéhoto výroku ze strany partnera dotyčné dámy, popřípadě partnerů dotyčných dam.

Nenechám se ostatně poučovat od někoho, kdo by si měl především zamést před svým vlastním prahem. Jestliže Hamlet říká na adresu své matky a jejího uspěchaného sňatku, že „déle si i to zvíře stýská“, týká se to v plné míře i osoby našeho bývalého prezidenta. Ačkoliv byl jeho rovněž uspěchaný sňatek veřejností přijat se značnou dávkou tolerance, byl po smrti jeho první ženy uzavřen bez diskusí v době neslušně krátké. Jaképak asi „spirituální a duchovní“ pouto panovalo ve vztahu k manželce Olze, když takovým fofrem spěchal k jinému připouštění s někým, komu se po Praze přezdívalo po jistém populárním taveném sýru, jehož jméno má shodou okolností rovněž souvislost s hovězím dobytkem?

Pozorujete tu nápadnou podobnost mezi názory a způsobem života svým a názory a způsobem života pana emeritního prezidenta?

Jen to tele v teletníku pana Havla stále nějak absentuje. Že by děti a manipulaci s použitými plínkami považoval pan filosof za málo „spirituální“ a tedy pod svoji úroveň? No, možná, že je to tak pro příští generace lepší.

Tak tohle jste Vy, kdo se automaticky považuje za privilegovanou „intelektuální elitu“, která si osobuje nejen právo nás poučovat a kárat, ale dokonce považuje za své nezadatelné právo nám vládnout. Nezdá se Vám, že jste to spíše Vy, kdo si zaslouží, aby se o něm mluvilo ve středním rodě? Zároveň jsou to důvody, které ve mně postupně vypěstovaly stále rostoucí nechuť k lidem Vašeho typu.

Toto je otevřený dopis a bude-li jeho text provozovatelem příslušných internetových stránek schválen, bude tamtéž rovněž zveřejněn.

Podpis.
Tak milí čtenáři, o případné reakci paní režisérky (o které hluboce pochybuji) Vás neopomenu informovat.

Otevřený dopis paní Olze Sommerové