V naší, demokraticky dosud nezralé společnosti to na první pohled vře. Ne, že by docházelo k něčemu strašnému, ale určitá část naší populace se to zbytku snaží vnutit a čím méně má příznivců, argumentů a důkazů o to hlasitěji řve. A o to více otravuje život všem ostatním.
Člověk neznalý poměrů by podle velkohubých prohlášení levičáků, mohl usuzovat, že se u nás schyluje minimálně k nové Velké francouzské revoluci. Socialisté, komunisti a odboráři se předhánějí v líčení hrůz, které se na nás řítí a současnost líčí tak, že snad i období po právě skončivší třicetileté válce muselo být obdobím blahobytu.
Zásadní problém tkví v maličkosti. U nás prostě neexistuje autentická levice. Máme zde extrémistickou, stalinskou KSČ(m) a potom klasickou marxisticko-leninskou ČSSD. Obě marxistické strany mají k demokracii (ač jí mají plnou hubu, div se nezadáví) nekonečně daleko.
Jedním ze znaků demokratičnosti je respektování výsledku demokratických voleb. Minulá (Topolánkova) vláda prý byla postavena na politické korupci a na přeběhlících. A nebyl to právě Paroubek, kdo přišel jako první a velkohubě prohlašoval nedlouho po volbách, že má „několik konstruktivních poslanců ze strany koalice“ ? Holt, čím kdo zachází, tím i schází a Paroubkova zbraň se nakonec obrátila proti němu samotnému. Právem.
Po posledních volbách dopadli socialisté ještě tristněji. Získali sice pofiderní vítězství, pro které se později vžil výraz „Jyrrhovo“. I s komunistickými extremisty dali dohromady pouhopouhých 82 mandátů. To opravdu muselo bolet...
Nicméně ani tentokrát se socialisté nevzdali naděje na zvrácení výsledku demokratických voleb. Pokud se k moci nemohou dostat demokraticky, nastupuje ulice plná uřvaných odborářů, vedených hulvátem Zavadilem.
A se Zavadilem a jeho nohsledy M.Engelem, Středulou a dalšími nastoupil slovník hodný nedoučeného truhláře, nakaženého příjicí – Klementa Gottwalda. Výhružky násilím, silná slova o defenestracích.... Takto si naši soudruzi sockomouši a odboráři představují demokracii.
Oblíbeným fetišem boje proti vládě se stala korupce. Zejména z úst socialistů zní tato kritika půvabně. Ze strany Bendů, Palasů, Grossů či Rathů.
Tato vláda vzešla ze svobodných a demokratických voleb. Jakýkoli pokus o její odstranění jinými než demokratickými a ústavními metodami je proto nutno chápat jako pokus o narušování či přímo likvidaci demokratických principů. A v duchu toho by mělo s těmi, kdo by snad o něco takového usiloval, být naloženo.
http://simonik.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=190411