Neplatičství, zneužívání sociálních dávek, záškoláctví, devastování cizího majetku, kriminalita. Nešvary, se kterými se naše městská část potýká. Je jasné, že více než kde jinde, vždyť lokalitu tzv. Bronxu a řadu podobných míst jinde v Brně jen tak nenajdete.

Bojovat s nimi a zároveň s jejich příčinami se snažíme, co můžeme. Od realizování tzv. Desatera pro boj s neplatiči zavedeného před dvěma lety, kterým jsme náš přístup ještě více zpřísnili, ubylo těch, pro které je standardem házení složenek na nájem do koše. Zároveň přibývá těch, kteří vyrovnávají závazky a dluhy uhradili.

Pro správu necelé stovky domů v této lokalitě jsme zřídili vlastní organizaci, která provádí velmi důkladnou pasportizaci všech domů a kontroly užívání bytů. A v této době již poskytuje i sociální poradenství pro ty, kteří mají problém a chtějí ho řešit.

Problémoví nájemníci tak zjišťují, že doba jejich bezstarostnosti skončila. Snažíme se spolupracovat také s policií, městskou i republikovou. Na pravidelných hlídkách v ulicích, kontrolách a snahou o zajištění co největší bezpečnosti. Je ale jasné, že klidným a bezpečným místem k životu brněnský Bronx stále není.
Obrovskou práci odvádí také ředitelé a pracovníci základních škol. O problémech se záškoláctvím, kriminalitou mladistvých, drogami a přístupem některých rodičů ví své, přesto to nevzdávají a snaží se plnit svou roli naplno. Na rozdíl od řady rodičů, kteří své děti raději než do školy posílají krást. Takže asi nějak takto vypadá každodenní „boj“ s realitou brněnského Bronxu. Těm, kteří se snaží řešit trampoty s nájmem, pracují a mají zájem komunikovat, nabízíme pomocnou ruku. Ten, kdo svůj dluh neřeší vůbec a na naši ochotu jednat nereaguje, má jistotu výpovědi z nájmu bytu.

Zcela nekompromisní přístup pak máme vůči těm, kteří nejenže si neplní své povinnosti nájemce, ale navíc devastují náš majetek a svým chováním, černými odběry elektřiny a plynu a hromaděním odpadu v domě a kolem něj přímo ohrožují zdraví i životy ostatních ve svém okolí. Zde tolerance a smířlivý přístup neobstojí. Tito „nepřizpůsobiví“ nemohou nadále zůstávat bez povšimnutí. Daleko aktivnější přístup však stále očekávám od státu. Na spoustu principiálních řešení obce nemohou stačit.

Bohužel si myslím, že dokud bude v naší společnosti existovat přístup prosazovaný některými politiky a veřejně činnými osobnostmi, který neplnění povinnosti omlouvá jinakostí, zvláštností či specifičností toho či onoho etnika, nic nezměníme. Tak, jak chceme stejná a rovná práva pro všechny, chtějme i stejné povinnosti a jejich plnění. Jen tak můžeme sociálně vyloučené lokality změnit a lidem v nim ke změně pomoci. Jen tak zároveň eliminujeme populistické nacionální bojůvky, které tohoto fenoménu u nás zneužívají.