Každý, kdo se v životě stýkal či stýká s Václavem Klausem, si nezbytně musel projít jednou až třemi fázemi  tohoto  vztahu. První  fází bývá kratší či delší doba nekritického obdivu, která pak u některých lidí přetrvává nastálo.

Druhá fáze je, řekl bych, stav jakési nevlídnosti, ba téměř až nenávisti, neboť člověku vadí některé jeho způsoby, hlavně však drtivá argumentační nekompromisnost. I tato druhá fáze pak u některých lidí zůstává napořád a dokonce přechází v jakousi alergii. Třetí fází je, že si začnete velmi vážit jeho nepopiratelných kvalit a zároveň se dokážete bez újmy na duševním zdraví  „stýkat a potýkat“ (řečeno s Palackým) s jeho osobnostními nedostatky.

Každý, kdo se v životě s Václavem Klausem nepotkal, je pak trvale ovlivňován a názorově vychylován reprezentanty ustrnulé první či druhé fáze, neboť reprezentanti fáze třetí tvoří příslovečnou „mlčící většinu“.

Opticky se pak zdá, že Václav Klaus patří mezi fenomény, které můžete buď milovat nebo nenávidět, bez jakékoliv šedé zóny uprostřed, asi jako ústřice či hudbu Bély Bartóka.

Přesto však beze zbytku, všichni, každý z nás, byl Václavem Klausem přímo či nepřímo ovlivněn, a to bez ohledu zda tomu chtěl či nikoliv. Neboť nás nutil a nutí nad každým svým psaným i mluveným projevem souhlasně pokyvovat či nesouhlasně vrtět hlavou, nutí nás přemýšlet, zaujímat postoje a hlouběji a důkladněji se o spoustu věcí a dějů zajímat.

A ještě něčím nás všechny  nesmírně ovlivnil, včetně těch, kteří jsou na něho neskonale alergičtí: vehementně se snažil  a snaží vytvářet co největší svobodný prostor k tomu, abychom mohli ukázat co v nás je, co umíme, co dovedeme. To už  ovšem záleží jen a jedině na nás, což se také někdy  neodpouští.

http://www.macekvbotach.cz/stredecni-glosy-22-6-2011/