Farizejství komunistů, kteří protestují proti údajné horší zdravotní péči pro obyčejné lidi v rámci chystaného zavedení standardů a nadstandardů, je nehorázné a pokrytecké zároveň. Tvrzení o kvalitní a bezplatné péči za komunistů patří mezi největší bolševické lži.

Soudruzi už zřejmě zapomněli na to, že oni sami měli k dispozici speciální zdravotní zařízení SANOPZ, kde se léčili komunističtí papaláši a vyvolení bývalého režimu. Většina normálních smrtelníků se musela spokojit s tzv. OÚNZ, což oficiálně znamenalo Okresní ústav národního zdraví, lidé si pak tuto zkratku přejmenovali na výstižnější „odevzdej úplatek nebo zahyneš“.

V knize Mýty o socialistických časech vydanou Člověkem v tísni se píše o tom, že pacienti v osmdesátých letech minulého století ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí běžně dávali sanitářům, kteří je vozili na různá vyšetření, úplatky. Obvyklá taxa byla padesátikoruna a to na tu dobu byly velké peníze zvlášť pro seniory, kteří často pobírali ani ne tisícikorunové měsíční penze. Pokud to člověk neudělal, tak ho sanitář nechal na studené chodbě čekat v zimě i tři čtyři hodiny.

Profesor Josef Marek, vynikající specialista v oboru vnitřního lékařství řekl: „Socialistické zdravotnictví se vyznačovalo hlavně nedostatkem, peněz, přístrojů a nebylo ani dost financí na nákup zahraničních léků.“ Přesto jsme prý mohli jásat, v Sovětském svazu na tom byli ještě hůř.

S léky to byla tragédie, Pamětníci jistě vědí, že často oběhli mnoho lékáren než dostali ten svůj předepsaný lék, a takový ibuprofen, který nyní dostanete bez problémů všude, byl za socíku podpultovým zbožím.

Obyčejní lidé měli smůlu, jestliže měli nemocné ledviny a byli závislí na dialýze (umělá ledvina). Jakmile jim totiž bylo 60 let, už je v nemocnicích na přístroje nepustili, komunisté je nechali umřít a socialistický stát ušetřil na důchodech.

Obyčejní lidé také umírali na nemocná srdce, protože se většina potřebných nedostala na operace. Statistika je jasná, v roce 1988 se v Česku provádělo 150 kardiochirurgických operací na milion obyvatel, v západní Evropě a USA pak 700 až 800 na milion obyvatel. V současné době toto číslo činí v obou případech tisíc, z čehož je vidět jaký skok dopředu jsme v této oblasti dokázali.

Česko za bolševiků zaostávalo i v perinatální, tedy porodní a časné novorozenecké úmrtnosti. V článku Vývoj perinatální úmrtnosti v ČR, o tom zasvěceně píši autoři prof. MUDr. Zdeněk Štembera, DrSc., MUDr. Petr Velebil, CSc. z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí

Uvádějí, že v roce 1976 byla u nás perinatální úmrtnost 19 ‰ a do roku 1989 došlo k jejímu poklesu až na 9,9 ‰. To ovšem ze světového hlediska nebyl žádný úspěch, protože lepší výsledky vykazovalo stále 23 vyspělých zemí, takže jsme obsadili podprůměrnou 24. příčku. V současné době činí perinatální úmrtnost v ČR kolem 4 ‰ a naše země se v tomto pohledu zařadila mezi první desítku na světě. A to samé se týká i novorozenecké a kojenecké úmrtnosti. Čili současné zdravotnictví si vede i v tomto oboru daleko lépe.

Důležitým měřítkem pro úroveň zdravotní péče je tzv. střední délka života. Fakta, která uvádí v knize Sovětizace sociálního státu Jakub Rákosník jsou opět neúprosná. Zatímco na začátku šedesátých let jsme na tom byli zhruba stejně jako Západ, tak v letech 1964 až 1989 se toto číslo zvýšilo u nás u mužů o pouhých 0,3 roky a u žen pak o 1,8 roku, kdežto třeba v USA o 4,7 a 4,9 let. Tak tomu bylo ve většině případ a Češi se tak dožívali zhruba o pět let nižšího věku než lidé v hospodářsky vyspělých zemích. Je faktem, že za tuto skutečnost mohla nejen horší úroveň zdravotnické péče, ale také třeba katastrofální stav životního prostředí.

Je jasné, že soudruzi v SANOPZech žádné takové problémy neměli, a jen oni měli k dispozici skutečně špičkovou kvalitní léčbu. Pro ně bylo dost kvalitních a drahých přístrojů a také o pro ostatní nedostupné léky neměli nouzi. Obyčejní lidé si o tom mohli nechat jen snít.

Ovšem stejně kvalitní zdravotnictví pro všechny je nehorázným utopickým nesmyslem. To nebylo za socialismu a není ani za kapitalismu. Vždy například prezident republiky bude mít lepší lékařskou péči než prodavačka. Stejné zdravotnictví pro všechny bylo naposledy tak ve středověku, kdy pána i kmána léčili přikládáním pijavic a pouštěním žilou, protože tehdejší doktoři toho víc neuměli.

Jenomže dnes už jsme někde jinde a proto nemá cenu bájit o tom, že za komunistů byla kvalitní lékařská péče pro každého. Nebyla a fakta zdejší lháře usvědčují ze lží.

http://ziegler.blog.idnes.cz/c/198800/Komunisticke-zdravotnictvi-bida-a-upadek-skvele-jen-pro-soudruhy.html