Zdá se, že pan předseda Topolánek moc úspěchu se svou skvělou vládou nesklízí. Internetoví komentátoři jako Daneš, Aston, Wágner, Doležal  vyjádřili velmi kritické názory na danou situaci. Také lidová tvořivost nezahálí počínaje billboardy a konče internetem. Tak jsem pár těch postřehů snesl na jednu hromádku.Já přidávám dva citáty ze staré Číny.

Začneme vesele - billboardem. Autor fota Jiří Wagner

A zde mé slíbené citáty.

,, Odkud vím, že stát se záhy ocitne v chaosu? Všimni si, že jeho vláda nemiluje schopné a ctnostné,,
Výrok Wang Fua z doby Chan( 202 př.n.l.-220.n.l.)

,,Lichotíš malým lidem, vzdaluješ se od ušlechtilých a chtěl by jsi řídit stát?To tu ještě nebylo!,,
Citát z knihy Tchang-šu ( Kronika dynastie Tchang 618-906)

Astonův komentář:
Smutná legrace
1. ledna 2007
Lidi už si z nich dělají legraci: na webové stránce obrazovka.cz najdete flashovou animaci na téma Topolánkův životní úspěch: premiér coby Hloupý Honza stojí na třetím stupni bedny, kdežto na nejvyšším, tedy prvním špalku stojí Kalousek a mává pohárem a na druhém stupně se zubí Bursík.
No a Paroubek tomu píská, k čemuž Topolánek - Hloupý Honza - hrdě prohlašuje, že premiérem je on sám a nikdo mu do jmenování vlády nebude mluvit.
Vláda, která strpí, aby Jihočeská matka Kuchtová měla mávat českým školstvím, taková vláda není příčetná, taková vláda se nedá brát vážně, taková vláda nemůže být pro nic jiného, než pro legraci. Prvního očekáváme Klausův projev. Určitě se v něm objeví něco o současné politické situaci, i když jistě ne nic zásadního: prezident je vázán ústavou a třebaže dal najevo krajní nelibost nad spiskem, který mu Topolánek donesl na Hrad, dříve či později musí na Topolánkovu vládu přikývnout a pak to bude na parlamentu.
Tato ukuchtěná vláda spoléhá na realisty z tábora sociálních demokratů. Realisté z tábora ODS ale tomu řeknou ne.

A na této adrese najdete popsanou situaci: http://www.obrazovka.cz/politika/topol.html

Bohumil Doležal
Týden je chudý na vnitropolitické události – kde jsou doby Velké televizní revoluce! Předseda ODS (a úřadující předseda vlády) Topolánek půjde 2. ledna na každoroční slavnostní oběd prezidenta s premiérem bez manželky. Ve hře je (podle Práva) jakási Topolánkova štědrovečerní fotografie s místopředsedkyní PS Talmanovou. Paní Topolánková se učí – tohle odmítnutí je podstatně přiměřenější než kandidatura do Senátu za obskurní pastranu paní Bobošíkové. Její manžel je svými politickými i soukromými eskapádami žhavým kandidátem na titul „Inspektor Clouseau české politiky“.

Martin Daneš
POLITIKA: Dvakrát a dost
1. ledna 2007
Podobné pnutí, jaké dnes vládne v ODS, zažila strana naposledy na podzim 1997. To současné odstartovala otevřená roztržka mezi předsedou čestným - toho času prezidentem - Klausem a řádným Topolánkem ohledně jmenování jeho druhé vlády. Proti vyjednanému složení koaličního kabinetu se nato uvnitř strany zvedla vlna odporu: kritici a obhájci dohody přestali ctít sebezáchovné pravidlo, že se špinavé prádlo má prát doma, a posílají si na dálku štulce veřejně, přes média.
Jde tu opravdu pouze o personální složení nového Topolánkova kabinetu? Na první pohled se zrovna výhodné pro vítěze voleb nezdá: ODS disponuje rovnou polovinou z 18 křesel a vedle klíčových resortů financí, zahraničí a obrany se vzdala kontroly i nad politiky oblíbeným místním rozvojem, přes nějž do země tečou evropské dotace. Zelení mají na šest svých poslanců čtyři ministry (na jednoho poslance připadají 2/3 ministra) a za šéfa diplomacie prosadili Karla Schwarzenberga, jehož těsná vazba na exprezidenta Havla působí na Klause a starou gardu ODS jako červený hadr na býka.
Když prezident Klaus označil zelené za stranu „s výrazně menšinovými, v mnoha oblastech extrémními názory“, začali si mnozí zástupci ODS klást legitimní otázku, zda pro ně není potenciálně nebezpečnější objetí s Bursíkem než s Paroubkem. Některé indicie by tomu nasvědčovaly: takový Zdeněk Škromach je sice levičák jako řemen, ale na rozdíl od Kateřiny Jacques by si určitě při střetu s policistou na zem nelehal.
Závěr roku 1997 byl v ODS počátkem konce jejího prvního předsedy; z čela strany odešel po dalších pěti letech. Tentokrát to tak dlouho trvat nemusí. Zatímco kočka má devět životů, Mirek Topolánek nejspíš jen dva: druhý neúspěšný pokus o vytvoření vlády v celkové lhůtě bezmála tři čtvrtě roku by stěží politicky přežil. Tolik ostudy by totiž neunesla ani ODS.

 A na jeho webovkách visí zajímavá anketa a další komentáře.
Čeho se bojí oslanec Melčák?
 že ho otráví v kantýně           0%(0)
 že ho otráví Paroubek           0%(0)
 že mu někdo ufikne malík     0%(0)
 že mu nezaplatí Dalík       100%(8)

Z Danešova blogu
Blbý a blbější
    Šéf ODS je přes odpor prezidenta i části vlastní strany se svou návrhem vlády stále spokojen. A dokonce už i odhalil, co se skrývá za hlasitými projevy nespokojenců: „Ty malé skupinky nebo jednotlivci, kteří hledají záminky, proč tu vládu nepodporovat, jsou ti, kteří stojí ve frontě podpory vlády s Jiřím Paroubkem.“ Teď je otázka, jestli je horší Paroubek, Škromach a Sobotka, nebo Bursík, Kuchtová a Schwarzenberg.

Čestný předseda versus nečestný
    Simeona Zikmundová, jedna ze čtyř žen chystané Topolánkovy vlády, si svou účast v kabinetu rozmyslela (není divu, v čele krajského úřadu na Vysočině má větší jistotu), čímž udělala skoropremiérovi čáru přes rozpočet. Ve válce s rezidentem se totiž původně chystal zůstat ve svém zákopu a přes prezidentovu výzvu nechodit podruhé na Hrad; teď tam musí dorazit kvůli náhradníkovi na křeslo Zikmundové. Ujistil ale novináře, že tam přinese jen papír se jménem jednoho ministra a hned se zase otočí a půjde: „Všechno ostatní už jsem prezidentovi řekl.“ Klaus ale od něho očekává větší přesuny a změny. Jak vidno, na příští půlrok máme o zábavu postaráno.

Kulturní fronta se už řadí do fronty
    Prezident Klaus si vyšlápl na poněkud nejistou půdu, když své výhrady vůči jmenování knížete Schwarzenberga šéfem diplomacie zdůvodnil jeho cizáctvím. „Každý náš ministr zahraničí musí jasně, ostře a z vlastního přesvědčení zastávat a hájit zájmy… České republiky,“ napsal pro čtvrteční Mladou frontu. „Obávám se, že něco takového není možné… očekávat od člověka, který je s naší zemí… spojen pouze menší částí svého života (a musím dodat, že i jen částí svého majetku), který je vůči zahraničí vázán řadou dalších loajalit…“ To všechno je pravda, co na to ale řeknou zástupci naší kulturní fronty, kteří neznají zájmy národní, nýbrž pouze celosvětové, a zelení i Schwarzenberg jsou blízcí jejich srdcím? Václav Klaus si prostě koleduje o novou vlnu spontánního lidového odporu řízeného z Kavčích hor.

Kdo koho převyšuje
    A hned ve stejném čísle Mladé fronty a na stejné straně, kde byl zveřejněn text prezidenta Klause, na něj hezky zčerstva i zostra v článku nazvaném Klaus na Schwarzenberga nemá, proto se ho bojí reaguje Jan Hřebejk. Režisérova tvrzení po vzoru všech demagogů začínají neprůstřelnými formulacemi typu „Každý, kdo se o to zajímá, ví, že…“ A co že každý ví? Schwarzeberg prý Klause převyšuje „prostě ve všem… Počínaje jeho vzděláním a výchovou na Západě, výší jeho renomé v mezinárodní politice, konexemi nejenom z dob Havlova prezidentování, konče jeho rodinným majetkem.“ Pochopili jsme, že Klaus Schwarzenbergovi závidí jeho zámky, lesy a pole.
My zase dodejme: Každý, kdo se o to zajímá, ví, že Hřebejk nesnáší Klause od té doby, co Klaus řekl, že jeho filmy nestojí „opravdu, ale opravdu“ za nic.