Prožíváme dobu, kdy se takříkajíc nic neděje, a stačí pár aktivistů na stromě a už předsedové politických stran putují za Svatým Grálem zviditelnění, aby si tam nechali vysmát do obličeje.
Prožíváme dobu, kdy se takříkajíc nic neděje, a stačí pár aktivistů na stromě a už předsedové politických stran putují za Svatým Grálem zviditelnění, aby si tam nechali vysmát do obličeje.
Což se stalo Bohuslavu Sobotkovi, který si asi od někoho nechal nakukat, že jeho prohnilá a prokorumpovaná strana získá mladé lidi tím, že začne pískat ekologistickou písničku.
A protože se nic neděje, ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva dostal do médií pravopis.
Tedy, reformu pravopisu. Hlavně zaujal veřejným prohlášením, že slovo „abychom“ je zastaralé a je třeba ho nahradit slovem „abysme“. Má to stejnou logiku, jako „kdybysme“ nahradili slovo „pane“ slovem „vole“. Ano, říká se abychom a říká se vole. Abychom se říká i píše a spousta lidí píše „abyjste“ v domnění, že se posadili na královský trůn spisovnosti.
Jazyk se vyvíjí a hlavně je třeba do něho vstřebat nová slova. Pro elektronickou poštu se ujal „mail“ a nic se nestane, když se z něho stane počeštělý „mejl“. Svého času byla soutěž pro nové české slovo pro motocykl „scooter“ a vyhrál to nakonec skútr. Ostatně, samo slovo motocykl nebo automobil taky nejsou ryze české. Slovo velocipéd odumřelo, nahradilo ho prostě kolo. To vše jsou peripetie jazyka, je to jeho obohacení.
Měli bychom ale rozlišovat obohacení a zpotvoření. Naučit se spisovně psát, to vyžaduje jisté úsilí a krapet fištronu, zrovna tak, jako jíst vidličkou a nožem. Přesto hodně lidí obědvá lžící, navíc té lžíci říká „žíce“. To bychom měli skončit tak, že se v Hiltonu bude „žícovat“?
Každá gramatika je těžká k naučení, ale kdo se ji naučí, dává najevo, že je schopen se něco naučit. Je smutné, že se lajdácké a nespisovné promluvy zavedly kupodivu i mezi divadelníky, zřejmě ve snaze dát najevo jakousi fachmanskou jadrnost. Spisovnost, to je poslední aristokratičnost, která nám zbyla. Nezkažme si ji.