Jabka jsou letos nějak dřív a tak jsem se je jal česat. Při své vrozené šikovnosti jsem lehce uklouzl na žebříku a trošku si podvrtnul kotník. Nu, nic světoborného s čím by bylo nutno otravovat místního felčara.
Jabka jsou letos nějak dřív a tak jsem se je jal česat. Při své vrozené šikovnosti jsem lehce uklouzl na žebříku a trošku si podvrtnul kotník. Nu, nic světoborného s čím by bylo nutno otravovat místního felčara.
Když jsem byl ve městě na nákup, vzpomněl jsem si na opuchlou tlapu a rozhodl se zastavit v lékárně pro balíček octanu hlinitého.
Vešel jsem, slušně pozdravil paní magistru a postavil se do nevelké fronty. Přede mnou stál asi třicetiletý mladík v kvádru a drobná dívenka. Tak to bude minutka, říkám si. Mladík si koupí vitamínové bombóny, děvče antikoncepci a jsem hned na řadě a před odjezdem autobusu stihnu ještě jedno piviště v bufetu.
"Víte, udělal se mi na břiše takový pupínek. Byl jsem s tím u doktora a on říkal, že se asi moc potím a předepsal mi nějaké mazání které moc nezabírá. Neměla byste na to něco?" stěžoval si mladý muž a již již se chystal rozepnout košili.
"No, snad by vám pomohla ...," vyndala paní magistra tubičku zvící sekundového lepidla. "Je to od renomovaného výrobce a všichni si to pochvalují."
"Tak já si to vezmu."
"Třistadvacet, prosím."
"A mám také potíže se zažíváním. Poslední dobou se stravuji v restauracích a večer mne po všech těch špagetách, picách a sýrových přelivech pálí žáha.
"Tak to je jednoduchá pomoc. Máme tady pastilky ... za pouhých stodvacet korunek."
"A potřeboval bych ještě něco proti bolesti. Když celý den sedím a potom o víkendu sednu na kolo nebo vezmu golfové hole, nemohu se v pondělí ani postavit na nohy.
"Tak to by bylo mazání, kterým si natřete postižená bolavá místa. Dám vám větší balení za dvěstěosmdesát. Bude to všechno?"
Následovala dívenka, která si postěžovala na svého šéfa, práci a z toho plynoucí stres a nechutenství. Odstěhovala se od rodičů a ten její je nějaký divný, nejraději by se nechal živit a jak ho má donutit k práci. Jo, a taky má často zácpu nebo průjem, to asi od těch nervů. Na všechny své problémy dostala prášky a kapky, bratru za tisícovku a spokojeně odcházela.
Tak pivo už asi nestihnu, ale necítil jsem ke svým bližním nijakou zášť. Spíš mně jich bylo líto. Já v jejich letech ani nevěděl, že nějaké lékárny existují.
"Co to bude pane?" probrala mne lékárnice.
"Jeden octan a lahvičku alpy, ať se můžu pořádně namazat..."
Návštěva lékárny
Jabka jsou letos nějak dřív a tak jsem se je jal česat. Při své vrozené šikovnosti jsem lehce uklouzl na žebříku a trošku si podvrtnul kotník. Nu, nic světoborného s čím by bylo nutno otravovat místního felčara. Když jsem byl ve městě na nákup, vzpomněl jsem si na opuchlou tlapu a rozhodl se zastavit v lékárně pro balíček octanu hlinitého.
Vešel jsem, slušně pozdravil paní magistru a postavil se do nevelké fronty. Přede mnou stál asi třicetiletý mladík v kvádru a drobná dívenka. Tak to bude minutka, říkám si. Mladík si koupí vitamínové bombóny, děvče antikoncepci a jsem hned na řadě a před odjezdem autobusu stihnu ještě jedno piviště v bufetu.
"Víte, udělal se mi na břiše takový pupínek. Byl jsem s tím u doktora a on říkal, že se asi moc potím a předepsal mi nějaké mazání které moc nezabírá. Neměla byste na to něco?" stěžoval si mladý muž a již již se chystal rozepnout košili.
"No, snad by vám pomohla ...," vyndala paní magistra tubičku zvící sekundového lepidla. "Je to od renomovaného výrobce a všichni si to pochvalují."
"Tak já si to vezmu."
"Třistadvacet, prosím."
"A mám také potíže se zažíváním. Poslední dobou se stravuji v restauracích a večer mne po všech těch špagetách, picách a sýrových přelivech pálí žáha.
"Tak to je jednoduchá pomoc. Máme tady pastilky ... za pouhých stodvacet korunek."
"A potřeboval bych ještě něco proti bolesti. Když celý den sedím a potom o víkendu sednu na kolo nebo vezmu golfové hole, nemohu se v pondělí ani postavit na nohy.
"Tak to by bylo mazání, kterým si natřete postižená bolavá místa. Dám vám větší balení za dvěstěosmdesát. Bude to všechno?"
Následovala dívenka, která si postěžovala na svého šéfa, práci a z toho plynoucí stres a nechutenství. Odstěhovala se od rodičů a ten její je nějaký divný, nejraději by se nechal živit a jak ho má donutit k práci. Jo, a taky má často zácpu nebo průjem, to asi od těch nervů. Na všechny své problémy dostala prášky a kapky, bratru za tisícovku a spokojeně odcházela.
Tak pivo už asi nestihnu, ale necítil jsem ke svým bližním nijakou zášť. Spíš mně jich bylo líto. Já v jejich letech ani nevěděl, že nějaké lékárny existují.
"Co to bude pane?" probrala mne lékárnice.
"Jeden octan a lahvičku alpy, ať se můžu pořádně namazat..."