To, co se právě děje v Británii, se zítra může stát v kterékoli evropské zemi. Nejde o politický protest v pravém slova smyslu. Je to výbuch nejnižších pudů
To, co se právě děje v Británii, se zítra může stát v kterékoli evropské zemi. Nejde o politický protest v pravém slova smyslu. Je to výbuch nejnižších pudů
skupiny obyvatel, kteří se necítí být součástí společnosti, ale přitom od ní očekávají, že se o ně automaticky postará. Nemají myšlenku nebo politický názor, za který bojují. Chtějí pouze vyzkoušet hranici, kam ještě jim evropská civilizovaná společnost dovolí zajít. A ta má hranici tolerance nastavenou sebevražedně vysoko.
Můj názor je, že premiér David Cameron měl v postižených oblastech vyhlásit výjimečný stav, povolat kromě pořádkových jednotek policie i armádu a v případě, že dav chuligánů bude ničit majetek, auta, rabovat obchody, krást, loupit a hlavně zapalovat budovy, ve kterých mohou být lidé, povolit pořádkovým jednotkám použití ostré munice (čtete správně, ne gumových projektilů, ale „ostrých“). Každý teenager, který by hodil cihlu nebo molotova proti policistům, by riskoval, že ho zastřelí.
Že se za jednoho zastřeleného vzchopí k odporu dva nebo tři další a budou vyřvávat o brutalitě a porušování lidských práv? Tak je holt budou muset zastřelit taky. A budou jich muset zastřelit tolik, kolik bude třeba, aby těm zbývajícím došlo, že není možné na půdě evropské země v době míru rabovat obchody, kanceláře, restaurace a soukromé domy, podpalovat je a terorizovat, okrádat a olupovat její občany. Že to ještě více rozdmýchá bojové nálady davu? Tak holt budou muset bezpečnostní složky ty nálady utopit v represích. A kdo ten dav vlastně tvoří?
P u b e r t á l n í s m r a d i b e z j a k ý c h k o l i z á b r a n a k r i m i n á l n í c i.
Stačí si pozorně prohlédnout fotky zpravodajských agentur a poslechnout si rozhovory s běžnými Londýňany, kteří nepokoje na vlastní kůži zažili. Že jsem extremista? Tak se na to podívejte jinak.
Spěšně odejdete z práce o dvě hodiny dřív, protože váš šéf právě vyhodnotil bezpečnostní rizika. Svoje auto najdete na střeše koly vzhůru a s vymlácenými skly. Vydáte se tedy na MHD. Musíte projít kolem vašich kanceláří, ze kterých se právě sype sklo z oken a na ulici z nich létá hořící nábytek. Na zastávce MHD po vás banda výrostků požaduje peníze. Raději jim dáte, co máte u sebe a oni vás nechají být. V polovině cesty domů musíte vystoupit z autobusu, protože cestu blokují hořící auta. Za chvíli se v plamenech ocitá i autobus, kterým jste přijeli. Jdete dál pěšky. Po padesáti metrech vás zastaví další skupinka mladíků. Dostanete ránu do obličeje, musíte se svléci do spodního prádla a seberou vám mobil, peněženku, tašku a oblečení. Bos a pouze ve slipech dojdete ke svému domu. Ten hoří. Vaše rodina je pryč, ale nemáte mobil, abyste zjistili, kde jsou a jestli jsou v pořádku. Pak si všimnete, že naproti přes ulici sedí v autě váš soused a chystá se odjet. Vydáte se k němu, mohl by vás odvézt. Má ale zrovna nějaký konflikt s partou chuligánů. Z ničeho nic se ozve výstřel. Chuligáni nasedají do jiného auta a odjíždějí. Dojdete k sousedovu autu. Sedí uvnitř, upíná k vám zoufalý pohled a krvácí z hrudníku.
Ještě bude vaší hlavní starostí, jestli policie zasahuje dostatečně humánně?
Ano, vypadá to jako laciné brakové vyprávění. Možná. Ale jednotlivé události tohoto příběhu se skutečně staly, včetně toho postřeleného řidiče. Jen jsem si dovolil je volně poskládat.
Dívám se během psaní na YouTube na záběry z Londýna. Skupina mladíků právě demoluje výlohu obchodu. Jen tak. Z čiré radosti z ničení. To je z těch záběrů jasně vidět. A za co se vlastně všichni tak berou?
Policie zastřelila Marka Duggana. Vzorného otce čtyř dětí, jak tvrdí jeho příbuzní. A také zakladatele místního pouličního gangu a dealera drog jak tvrdí policie a jeho známí, kteří si nepřejí zveřejnit svá jména. Proč asi?
Je to stejné jako před pár lety ve Francii. Mladík s kriminální minulostí nezastavil policejní hlídce a ujížděl na skůtru. Policie ho samozřejmě pronásledovala. On nezvládl řízení a napálil to do betonového sloupu. Ale z l á p o l i c i e h o z a b i l a a bylo třeba vypálit půl Paříže.
Nebo nedávno v Itálii. Přistěhovalci měli pocit, že italský stát dostatečně ochotně a rychle necpe do jejich natažených rukou. Tak vzali v plen město Bari.
Už mám té přetvářky dost. Dříve se tomu, když někdo vpadl do města, podpaloval domy, loupil a vraždil, říkalo „akt války“ a byla učiněna náležitá protiopatření. Dnes se tomu říká „protestní nepokoje“ a všichni jsou opatrní, aby si nezadali.
Na hrubý pytel hrubá záplata. Demokracie má platit jen pro ty, kdo ctí její principy. A to výtržníci v ulicích Londýna a dalších britských měst rozhodně nejsou.
Měli bychom se vážně zamyslet nad faktem, že v Evropě mezi námi žije několik milionů lidí, kteří nesdílejí naše kulturní a společenské hodnoty, nestojí o to integrovat se do prostředí, kam přišli, z části nechtějí a z části se neumějí uplatnit na pracovním trhu, často ani neznají domovský jazyk země, do které se přistěhovali. Jejich etnické enklávy vytvářejí často stát ve státě s vlastními pravidly, společenským uspořádáním a šedou ekonomikou, ze které neplynou do kasy domovského státu žádné daně a jež je propojena se zločinem a kriminálními aktivitami. Po domovské zemi ale vyžadují toleranci, svobodu projevu a náboženského vyznání, sociální dávky, subvence a dotace sociálních programů. Za to nabízejí národnostní a náboženskou nesnášenlivost, sociální napětí, netoleranci ke zvykům a kultuře domovského státu a rostoucí kriminalitu v okolí jejich enkláv.
Nemám vůbec nic proti imigrantům. Ale musejí naši společnost něčím obohacovat, musejí se o sebe umět postarat, být vítanými hosty, kteří už zdomácněli. Ne pobudy, kteří se k vám nastřelili do baráku, nechají se vydržovat a nechtějí odejít. A nakonec vás z toho baráku vyhodí, protože mají víc dětí než vy, takže vy ten barák zas tak nutně nepotřebujete.