Se zděšením, že s takovými názory může být někdo členem Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny, tedy naprosto zbytečného útvaru, jsem si přečetl rozhovor s Davidem Beňákem.
Se zděšením, že s takovými názory může být někdo členem Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny, tedy naprosto zbytečného útvaru, jsem si přečetl rozhovor s Davidem Beňákem.
Začínám mít dojem, že by se většinové společnosti vyplatilo omezit se pouze na plošné vyplácení dávek a podpor celé minoritě Romů (kromě těch, co by sami nechtěli), než financovat důsledky poradenství takových lidí, jako je David Beňák.
Je prý absurdní, když někdo požaduje vůči Romům z Rumburku s mačetami stejně tvrdý postup, jako v případě žhářů z Vítkova. Tvrdí, že v případě Vítkova šlo o promyšlený čin, zatímco u útočníků s mačetami šlo o čin v afektu. Odhlédnu od faktu, že Romové mají modle mých zkušeností „horkou hlavu“ daleko rychleji, než kdokoli jiný. Nemohu však přehlédnout fakt, že David Beňák vůbec netuší, co se skrývá pod pojmem „afekt“, když ho dává do souvislosti jako formu jakési omluvy či zlehčení činu v okamžiku, kdy k útoku došlo až po cca dvaceti minutách od prvního incidentu.
V rozhovoru dále uvádí (celý rozhovor zde), že prý lze „zřejmě“ souhlasit s tím, že se na situaci „do určité míry“ podílejí nově přistěhovalí romští obyvatelé, a že by to prý „mohlo být i příčinou zvýšení určitého druhu kriminality“. Miluju tyhle výrazy, kterými jsou weby jako je romea.cz zcela přeplněny, pokud jde o činy Romů. Jenže ono se stačí trochu rozhlédnout a hned se nám to výrazivo mění na reál. V Rumburku, který má okolo 11.000 obyvatel, přibylo loni 1.200 lidí a letos prozatím dalších 1.160. Podle údajů z městského úřadu jde z 90% o Romy, což výrazně zahýbalo i s kriminalitou. Ve sledovaném období od ledna do dubna roku 2010 a 2011 byl například ve Šluknově v případě vloupání nárůst o skoro 350% případů, zatímco v Rumburku u vloupání šlo o nárůst „jen“ o cca 30%. Takže žádné „zřejmě“, „do určité míry“ nebo „mohlo by být“.
Podle Davida Beňáka však za tím vším stojí například dlouhodobá nezaměstnanost nebo nedostatečné podmínky pro vhodné trávení volného času. No jistě. Nezaměstnanost tam byla i před masivním příchodem Romů a bez povšimnutí by jistě neměl zůstat ani fakt, že původní obyvatelé nepovažovali podmínky pro vhodné trávení volného času za nedostatečné – a pokud ano, nebylo to pro ně důvodem, aby páchali trestnou činnost. David Beňák dále radí, jak z toho všeho ven. Více peněz, více programů pro Romy, více investic do jejich ghet, které nedávno jiný týpek, Ondřej Giňa, označil dokonce za autonomní romská území (polemiku s jeho názory jsem uveřejnil zde), a nakonec zase více peněz. Jo a abych nezapomněl, je třeba prý také více a lépe „komunikovat“.
Abych se seznámil s motivy Davida Beňáka, přečetl jsem si mimo jiné jednu oslavnou ódu na radost z webu romea.cz. Cituji část rozhovoru (celý je zde) z Renatou Berkyovou: „Kdyby mi před několika týdny někdo řekl jméno David Beňák, přiznám se, že bych nevěděla, o koho jde. Pak jsem nestačila žasnout nad tím, jak je tenhle mladý Rom úspěšný. Nedávno získal magisterský diplom na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, pracoval v Radě vlády pro záležitosti romské komunity a v současnosti pracuje jako vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Městské části Praha 14.“ Shrnuto a podtrženo – po škole se ocitl ve veřejném sektoru u romské problematiky a už se z něj nedostal.
Když si se znalostí věci a obsahu dokumentů uvědomím, jaké rady dlouhodobě poskytuje Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny a vlády je bez rozdílu pravé nebo levé financují z našich peněz, tvrdím, že lidé jako je David Beňák by se většinové společnosti vyplatili spíše na dávkách a podporách, než v takových pozicích, ve kterých mají možnost ovlivňovat peníze do uměle vytvořené a současnými politiky udržované tzv. „romské problematiky“, zatímco jiní je zase umí čile čerpat, aniž by se za dvadvacet let něco změnilo.