„Euro se rozpadá a tento proces jeho rozpadu vytváří velmi vážné potíže v evropském bankovním systému.“ To jsou slova bývalého dlouholetého šéfa americké centrální banky Fed, pětaosmdesátiletého Alana Greenspana.

 Je přesvědčen, že se eurozóna rozpadá kvůli rozdílům mezi ekonomikami jejího severu a jihu. „Problém je, že je rostoucí nesoulad mezi ekonomickými, analytickými a bankovními kruhy, zda má být euro, které je tu ústředním tématem, sdíleno sedmnácti národy s natolik významně odlišnými kulturami. To nemůže pokračovat,“ dodal Greenspan minulý týden na Národním inovačním fóru ve Washingtonu. Pojďme ale dál, protože za několik posledních dní jde snadno zaznamenat jedno velké politické ticho, když jde o euro (Greenspan to označuje za typické „ticho před bouří“).

„Dluhová krize, pod kterou se eurozóna prohýbá, je pro státy měnové unie příliš velkým soustem,“ říká bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Hendrikus Johannes Witteveen, který ho vedl v letech 1973 až 1978. A proč? No, dejte dohromady několik samo o sobě neškodných surovin či látek a máte bombu. Politicky naroubujte dohromady státní dluhy, jiný přístup lidí k práci a výkonu, diametrálně rozlišný pohled na to, co má a co nemá stát zajišťovat a jakou má plnit vůči občanům roli a přikryjte to všechno jednotnou měnou. Máte časovanou bombu, vytvořenou sociálními inženýry. Oproti těmto výrokům starých finančních harcovníků si současní politici, včetně politiků z Evropské centrální banky i současného Mezinárodního měnového fondu (protože to už skuteční bankéři dávno nejsou) stále razí tu svou.

Taková nová šéfka MMF Lagardová vyzvala státy, aby bojovaly se svými dluhy, ale zároveň neutahovaly opasky moc rychle. No, co taky chtít slyšet jiného od Francouzky. Moc se mi „líbí“ také její zcela zásadní postoj, ve kterém byste něco o financích hledali marně: „Letní vývoj naznačil, že se nyní nacházíme v nebezpečné nové fázi. Riskujeme, že křehké oživení bude zmařeno. Proto musíme okamžitě konat.“ Jak? To nám zase vysvětluje ministr financí další země v úpadku (jakkoli jsou oficiálně politici stále na koni), Itálie. „Eurobondy jsou jediným způsobem, jak investovat do naší budoucnosti. Eurobondy jsou silná myšlenka, která musí být zavedena,“ říká Giulio Tremonti a vyzývá ostatní státy, aby v této snaze překrýt státní dluhy novými společnými dluhy na úrovni všech členů eurozóny byly k zadluženým státům více solidární, než doposud (!).

Za posledních několik měsíců nevyšel ani jeden pokus o záchranu eura a států v úpadku, které jím platí. Pokaždé se stal přesný opak, než politici předpokládali. Propad hodnoty měny, propad trhů, vyšší úroky, snižování státních ratingů. To vše se rozhodli unijní politici přebít posledním trumfem – společnými dluhopisy celé eurozóny. Jak to dopadlo? Po reakci Alana Greenspana na tento záměr (za šéfa FEDu si ho vybral Ronald Reagan a tuto funkci zastával v letech 1987 až 2006 ve službách čtyř amerických prezidentů), který převzala světová média a jehož části jsem citoval v úvodu, euro oslabilo a vzrostly už dokonce i rizikové přirážky na německých dluhopisech považovaných za ty nejbezpečnější…

Dopadne to tak vždy, když chce někdo od stolu naroubovat vzájemně nesourodé - a je úplně jedno, zda jde například o hospodářství, daně, kulturu, náboženství nebo měnu. Jde totiž o princip.

Začíná konec EURa a já pevně věřím, že to bude také začátek konce současné politické elity, kterou nahradí nová, z historického vývoje různých umělých svazů konečně poučená. Dejte chladit šampaňské a neděste se, není čeho. Berte to zkrátka jen jako další etapu, která se nepovedla. Jasně, byla zatraceně drahá, nikoho z politiků před soud za ty egoistické výdaje z našich kapes nikdy nedostaneme a jejich důchody a doposud nashromážděné majetky jim zajistí klidný život až do smrti. Přesto za ty peníze a jistě nemalé problémy, které nás ještě čekají, máme naději na lepší budoucnost.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/207559/Slysite-to-ticho-To-zacina-konec-spolecne-meny-EUR.html