Potkali jsme se na základě jeho výzvy. Prý mám špatný pohled na řešení problémů Romů, vůbec tomu nerozumím, jsem zaujatý, předpojatý, trpím předsudky a jsem rasista a nácek. Výsledek posuďte sami.
Moje otázka: „Víte, jak a kde vznikají peníze, které stát poskytuje na romskou problematiku?“
Odpověď aktivisty: „Na úřadech a ministerstvech. Tam si dáte žádost, vyplníte nějaké papíry a oni Vám je pošlou.“
Moje otázka: „Koho a proč jste volil v posledních volbách, jakou stranu a jak se jmenují lidé v ní, pro které jste se rozhodl?“
Odpověď aktivisty: „Jak se jmenují nevím. Přijeli za náma, dali nám 200,- Kč na ruku a do ruky takovej lístek, kterej jsme tam pak hodili do takový bedny.“
Moje otázka: „Proč si myslíte, že by měla většinová společnost investovat do opakovaně Romy ničených domů a bytů?“
Odpověď aktivisty: „Protože máme ty lidský práva. Lidský právo na bydlení a slušný zacházení a na jídlo a tak.“
Moje otázka: „A když máte ty lidský práva, jaké proti tomu máte povinnosti?“
Odpověď aktivisty: „O těch se v žádným dokumentu o lidských právech nepíše.“
Moje otázka: „Jakým způsobem bychom Vám mohli jako majoritní společnost pomoct.“
Odpověď aktivisty: „Stát nám musí dát víc peněz, protože s tím, co máme, nevyjdeme. Je nezbytně nutný mít víc programů, aby se dalo čerpat ty dotace. A taky musíme víc komunikovat. Zrovna včera jsem o tom komunikoval se zástupcem nějaký vládní instituce a ten říkal, že se na řešení problémů Romů dává pořád málo peněz. Že to chce ještě víc.“
Moje otázka: „Ale kde by je měl stát vzít?“
Odpověď aktivisty: „No na těch úřadech a ministerstvech. A taky v Unii. Tý evropský.“
Moje otázka: „Aha… A víte, kolik už stát dal za posledních dvacet let peněz na řešení problémů Romů?“
Odpověď aktivisty: „Málo.“
Moje otázka: „Co říkáte na konflikty, které poslední dobou gradují mezi příslušníky většinové společnosti a Romy na různých částech České republiky?“
Odpověď aktivisty: „No to je hrozný, ten rasismus Čechů tady.“
Moje otázka: „Dobrá. Když říkáte, že Češi jsou rasisté, jak vnímáte romský rasismus?“
Odpověď aktivisty: „Nic takového není.“
Vzdal jsem to, poděkoval a odešel…
(pozn.: Rozhovor je smyšlený a s nadsázkou vychází z různých veřejných stanovisek romských předáků, které jsem zachytil v průběhu doby z rozhovorů s nimi v médiích. Přesto jsem přesvědčen, že přesně odpovídá situaci. Zatímco já pro ně budu dál člověkem, který má špatný pohled na řešení problémů Romů, vůbec tomu nerozumím, jsem zaujatý, předpojatý, trpím předsudky a jsem „rasista“ a „nácek“, oni budou pro mě dál těmi, kteří absolutně netuší, která bije…)