Pokud má existovat svoboda slova, pak nesmí podléhat žádné regulaci. Propagace žádných ideologií a z nich vzešlých slov nesmí být trestná. Trestné mohou být jen činy proti životu, zdraví a majetku, které by někdo páchal na druhém.
Pokud má existovat svoboda slova, pak nesmí podléhat žádné regulaci. Propagace žádných ideologií a z nich vzešlých slov nesmí být trestná. Trestné mohou být jen činy proti životu, zdraví a majetku, které by někdo páchal na druhém.
Když Mussolini zavedl fašismus, zakázal následně politické strany a své politické odpůrce pozavíral. Když přišli nacisté, své ideové odpůrce stavěli hromadně ke zdi. Pak přišli komunisté a dělali totéž, jen provazem. V České republice jsme před časem zrušili Dělnickou stranu a nyní se jiní snaží již poněkolikáté o totéž v případě KSČM. Kromě toho jsme svobodu slova, která je dle mého přesvědčení jedním z nejvyšších přirozených práv člověka, omezili právem psaným tím, že jsme si zákonem stanovili, které ideologie jsou a které nejsou správné. Jakmile se o ně někdo otře, je perzekvován, stíhán a zavírán, aniž by někoho zabil, ublížil mu na zdraví nebo ho okradl či úmyslně zničil jeho majetek. Stačí jen stát a něco „blbě“ říct, nebo mít na triku nápis či obrázek. A to vše ještě jen u některých, protože politická korektnost vůči bývalým nomenklaturním komunistických kádrům, kteří jsou rozlezlí napříč parlamentem a úřady státní správy, nám tak nějak nedovoluje přistupovat k nim podle stejného metru. Hákový kříž mít nesmíte, ale srp a kladivo jo, ačkoli jsou obě ideologie mimo platný zákon a obě mají na svědomí miliony lidských obětí.
Fašismus, nacismus, komunismus i současná podoba demokracie, každá ideologie zvlášť a každá jinou formou, potírají svobodu slova a určují co člověk smí a co nesmí říkat a propagovat. Jediným nástrojem boje proti zhoubnosti některých ideologií přitom má být argumentace, nikoli paragraf trestního zákoníku, protože v opačném případě nejsme o nic lepší než ti, proti jejichž ideologii stavíme tu svoji.
Člověk má právo si myslet, z upřímného přesvědčení nebo třeba i z naprosté neznalosti faktů či obyčejné blbosti, že nějaký historický směr, politická dogmata nebo nějaká ideologie jsou správné a má právo to i říct a obhajovat. Ve společnosti, kde panuje skutečná svoboda slova, za takové chování nesmí být nikdy a za žádných okolností trestán. Když se však podívám na současný stav u nás, musím konstatovat jediné. Skutečná svoboda slova v České republice neexistuje. Znovu, jako již tolikrát v minulosti, byla znásilněna jejím zákonným omezením. Nezbývá než připomenout, že to nikdy v historii nedopadlo dobře. Svoboda slova zkrátka buď je nebo není. To mezi tím jsou jen kecy o svobodě slova z úst těch, co si osvojují právo stanovovat v rámci své vlastní ideologie mantinely pro ostatní.