Rozhodně mnohem lépe než krutá pravda o vlastní neschopnosti a lenosti. Přesně proto se nedlouho po zahájení transformace tyto pohádky vyrojily.

Po listopadu 1989 si nemalá část národa myslela, že stačí svrhnout komunisty a blahobyt se dostaví sám od sebe. Není se co divit, protože přesně k této pasivitě a čekání co jim stát dá, byli lidé někdy trpělivě, jindy násilím celých uplynulých 40 let vedeni.

Je velmi smutné, že si dodnes myslí, že se o každého musí stát postarat, že je zdravotnictví zadarmo, že se koleje samy postaví, smetí samo vyveze a že bydlení a jídlo musí být tak laciné, aby jim zbylo ještě dost peněz na chlast, zábavu a automaty.

Jen velmi málo občanů si uvědomovalo, že pro lepší životní úroveň je třeba něco udělat a že se blahobyt nedostaví hned. Bohužel, dnes jsou ti kdo byli ochotni se o sebe postarat a mají se dnes lépe, označování tou zbývající línou a neschopnou většinou „obyčejných“ lidí označováni za zloděje, vydřiduchy a měli by se podle představ „obyčejných“ lidí postarat, aby se oni, pokud možno bez práce měli stejně dobře, ne-li lépe.

Obyčejní lidé se cítí „právem“ být okradeni těmi, kdo svoje kupónové knížky nevyměnili za dovolenou u moře, ojetinu z Německa nebo novou televizi. Byli to právě tito hlupáci, kteří ve své chamtivosti a pod vidinou rychlých peněz svěřovali kupónové knížky různým investičním dobrodruhům, kteří buď na jejich zabedněnosti vydělali, nebo se v důsledku poklesu kurzu (způsobeném převisem nabídky) octli na pokraji bankrotu a tak není divu, že se snažili zachránit co se dá. Každý by se na jejich místě zachoval stejně.

Dnes vidíme v ulicích stovky nespokojenců, kterým se nelíbí sociální rozdíly, ale mnohem spíš se jim nelíbí, že druzí mají více než oni. Bohužel tito nespokojenci, kteří dělají užitečné idioty různým odborářům, komunistům (ČSSD) či stalinistům (KSČM) si neuvědomují, že za svoji bídu a marasmus v kterém žijí si mohou jen a jen oni sami.

http://simonik.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=219719&bk=11033