Neautorizovaný přepis projevu Daniela Landy na pražském koncertu turné Vozová hradba 25. 11. 2011
Neautorizovaný přepis projevu Daniela Landy na pražském koncertu turné Vozová hradba 25. 11. 2011
Vážení kamarádi, dlouho jsem přemýšlel, co vlastně dnes říct. Není to jednoduchý úkol stát tváří v tvář obrovské hale a nést si faktor slibu, že v Praze něco zásadního, důležitého řeknu. Když vidím před sebou desetitisíce lidí, a to jsme ještě nebyli všude. Když cítím, jak na písně reagujete, na jaká slova, nezbývá mi než akceptovat fakt, že jsem jeden z mála, kteří mají tu možnost svolat mnoho lidí k určité jednotě.
Dnes večer jsme jednotni při poslechu písní, někdy třeba můžeme vybrat jiný důvod a být jednotni při jeho prosazení. Abych podtrhl smysl názvu našeho turné (Vozová hradba-pozn. LP), husité si také vybrali myšlenku a byli dokonce schopni ji prosadit i přes odpor celé tehdejší Evropy a i přes vojenské výpravy do Čech.
Dlouho jsem si lámal hlavu s tím, co vlastně můžu pro vás, nás, dělat. Kudy vykročit, jak správným způsobem využít obrovský potenciál, obrovskou možnost, kterou mi svou přízní a pozorností propůjčujete. Přemýšlel jsem, co bych vám mohl nabídnout. Co vlastně já mám zajímavého, abych byl v něčem opravdu platný. No a jelikož jsem naprosto nevyléčitelný a nepolepšitelný megaloman, napadla mě určitá možnost, jak přece jen ty husity v něčem následovat, samozřejmě ne v tom zlém.
Začal bych možná tím, že jsem přesvědčen, že historie není tramvaj bez volantu. Jsou doby, kdy se nám historie tak nějak přihodí, zatímco jindy se najdou lidé, kteří ji píší a tvoří. Vozová hradba připomíná ty, kterým se ji podařilo psát. Je mi teď jedno, jestli to byli zbojníci, či skuteční svatí bojovníci. Možná obojí. O to nejde. Závidím jim a připomínám je především pro jejich smělost a odhodlání.
Smrt jediného člověka (Jan Hus-pozn. LP) seslala jiskru, která pak rozpoutala tak nevídanou bouři, že její hromy slyšel celý tehdejší svět. Právě bych se u husitů v tomto inspiroval a našel odvahu stejně jako oni odlepit oči od země, zvednout hlavu k nebi říct nahlas světu: „My jsme tu! Žijeme! Neumíráme! Ctíme, umíme vytvářet velké věci, jsme schopni velkých činů. Toužíme. Makáme na tom. Prostě to nebalíme!“
Nechci, abychom husity napodobovali v takových ohavnostech jako třeba upalování jinověrců či vypalování chrámů, ale ve schopnosti vytvořit sílu, která pohnula tehdy zdánlivě nepohnutelným. Oni nám jasně ukázali, že v jednotě a odhodlání síla bezpochyby je.
Takže já bych rád, abychom to byli právě my, dnešní ženy a mužové, kdo najdou v sobě tu odvahu. Hrdě se postaví a pokusí se vstoupit do dějin a napsat historii.
Nemohu se spojit se stavem, kdy se otevřeně hovoří o tom, že jsme ve světovém měřítku naprosto bezvýznamná zemička. Na to je u nás příliš velký potenciál. A tak mám potřebu zase jenom do světa zavolat jasně a nahlas, že my jsme středobodem Evropy!
Znovu je ale zapotřebí obřích činů, velkého odhodlání, velké odvahy, nesmírné odhodlanosti a síly. Ale já nevěřím, že my jsme generací pokrčených ramen. Věřím, že z lásky k bližním a našim dětem jsme schopni neuvěřitelných taškařic, které možná mohou posadit na zadek celý svět. Já tomu stále věřím.
Když jsem se zamýšlel, čím bych mohl posloužit, chtěl jsem být opravdu poctivý a nevynechat nic. Takže začneme u toho, že mě mnoho lidí přemlouvalo, abych šel do politiky. Takže politický vůdce? To by byla smrtící chyba. Hned z několika důvodů. Jednak impulzivní lidí jako já do politiky nepatří. To by byl průser. Za další jasně se ukazuje, že na vině není jenom celý tento bludný korupční politický systém, ale i naše vlastní pohodlnost, zakrnění a žití na dluh na úkor našich dětí. Nevěřím, že politickou cestou lze opravdu něco změnit. Na to je stav příliš vážný a morálně nemocná není jenom politika.
Zákonem se totiž láska, úcta, hrdost, nebo třeba sebevědomí nedá nařídit. Nedá se nařídit láska k zemi, láska k dětem a k zemi už vůbec ne. Zákonem nenařídíte zodpovědnost, touhu v životě něco dokázat. Takže nejen politická a právní situace a její představitelé jsou tady na vině. Chybí mezi námi jedinci velkých formátů jako Baťa, Komenský, Tyrš, Karel IV., Foglar a mnoho dalších, kteří se snažili naší zemi vtisknout nějaký charakter, duch velikosti. Kteří si tu nakonec podepsali jako vráska moudrosti na tváři země.
V úctě k těmto jménům bych rád přivedl na svět cosi, co by je spojovalo a navracelo na myšlenkový trh. A proto je třeba jasně odmítnout politickou cestu. Protože tam by nám svázala ruce, možnosti by byly velmi omezené a na jádro skutečného problému by se stejně nedostalo.
Navíc nechci být původcem nějakých politicky zneužitelných orientovaných hord, za které vlastně nikdo neručí a jejichž receptem je třeba spálená zem, vymkne-li se to kontrole. Mojí touhou je opak. Pryč od toho. Čili top jsme opustili pro mě nebezpečnou cestu politické jednoty.
Potom tu existuje další obří hybná síla, sice poněkud zastaralá, ale jmenujme ji. Je to síla náboženských explozí, které ve světě frčí. Tato síla byla také příčinou mnoha světových proměn, husity nevyjímaje. No a tak mě kdysi napadlo se vší vážností revitalizovat templářský řád, ovšem ukázalo se, že se lidé svými vlastnostmi na vážnou cestu náboženských (lídrů?) opravdu nehodí. Že je to spíš o průser a zmatení veřejnosti.
Takže politická síla ne, náboženská také ne, tak co tedy? Mám zůstat opravdu jen zpěvák, který jednou za tři roky nahustí do svých věrných dvě hodiny koncentrovaného vlastenectví a dobrodružných příběhů, abyste vydrželi veseleji další tři roky skřípat zubama? (Publikum křičí ne!)
No, možná by to nebylo úplně málo, ale přece jenom je to promarnění potenciálu. Takže ptal jsem sám sebe, kdo bych pro vás chtěl být, kdybych měl třeba kouzelnej proutek nebo kouzelnej prsten. Protože zřejmě nikdy nepřestanu mít uvažování malýho kluka, nekladl jsem si té otázce žádný limity. Kdo bych chtěl být, kdybych měl třeba všechno k dispozici, včetně třeba moci americkýho prezidenta, anebo i větší. A pak bych chtěl být snad jenom třeba čaroděj. Největší mág, jaký je (zde?), abych společně s vámi dokázal kousky, které by se daly přirovnat opravdu k zázrakům a probudily naši zem ke skutečnému růstu. Jednota desítek tisíc lidí, to je nezanedbatelná síla.
V současné době obcházím zajímavé a nezanedbatelné české morální a další autority, jejichž jména se dozvíte, a radím se s nimi o dalším postupu. Jediný bezpečný způsob, kterým já mohu nabídnout nějakou konkrétní hodnotu, to je hra. Jiný bezpečný způsob neexistuje. Jen ve hře totiž nejde o život, ale o radost a o výsledek. To je opravdu ta nejbezpečnější cesta, jak svolat tak obrovskou sílu, kterou máme dle mého odhadu k dispozici. Nepodceňujme hru jako formu cesty. My totiž nejsme hrdinové. Zahrajeme si na ně. Nejsme velcí mužové a ženy, ale pojďme je zkoušet představovat ze všech sil. Možná se to některým podaří. Možná vypěstujeme ty pravé, co přijdou po nás. Nemusíme totiž Evropě a politikům hrát roli tupého stáda ovcí. Naopak můžeme představovat velikého a silného draka. …
První věc, která je podle mě důležitá, je aby naše jednota měla nějakou osu, středobod, na který se navíjí. A protože za největší problém považuji, jak už jsem uvedl, náš hodnotový systém, rád bych, aby mezi námi vznikla určitá dohoda. Dohoda o tom, kdo jsme, nebo o tom, kdo chceme být a k čemu směřujeme.
A tak jsem se jako čaroděj rozhodl, že se pokusíme nalézt bájný klíč k hoře Blaník, ve které spí voje rytířů připraveni vyjet na pomoc, až bude Čechům nejhůř. Vede je jejich legendární král, posvátný (princip?). A tak jsem hledal symbol našeho vzkříšení, mýtickou smlouvu, která by jako naděje vzhlížela vysoko k nebi, klíč k Blaníku. Tato myšlenka se zhmotněla jako veliký kámen, velká kamenná stéla, která bude brzy vztyčena a zaražena do země na posvátném místě. Menhir, kámen starých čarodějů a druidů, kteří je kdysi vztyčovali jako posvátné úmluvy se zemí a nebem. Do naší stély bude vytesáno 14 hodnot, základní principy. Tyto budiž naší smlouvou, naším základem pro činy příští.
Nahoře u nebe nejvyšší hodnota láska, věrnost, síla, touha, spravedlnost, šlechetnost, statečnost, čest, píle, odhodlání, jednota, pravda, pokora a moudrost.
Základní hodnotou u země je víra. Ten z nás, kdo zarazí tuto hodnotu do své duše, otevře legendární Blaník a probudí toho, kdo je tak netrpělivě očekáván. Tím bych začal. Zkusíme to? (Ano!) Věříte mi? (Ano!) Na mých stránkách daniel-landa.cz se 1. 12. 2011 objeví první indicie do naší hry. Jaká bude a do kolika levelů se dostaneme, záleží jenom na nás. Na všech. Mojí touhou je společně s vámi (změnit?) dějiny.
A ještě mi dovolte, protože v tom nejsem úplně sám, abych vám představil náš prapor. Na stránkách vysvětlíme. Uvidíte mnoho bojovníků pod touto zástavou s heslem „Věrnost za věrnost“, kteří budou pod touto zástavou bojovat na různých kolbištích. Jsou to mistři světa, jsou to skutečné špičky sportu. Jako první se pod tímto praporem představí trojnásobný mistr světa Ondřej Spejbl Hutník . Je to trojnásobný mistr světa v thajské boxu, jeden z dalších dračích jezdců, jeden z nás, který bude válčit za tyto principy. Děkuji vám.