V diskusi pod mým článkem se jeden zoufalec vyjádřil v tom smyslu, že je symbolické, že k úmrtí exprezidenta Havla se už nevyjádřili jen Ruská federace a pan Streit.
 

Smrt je smutným připomenutím údělu každého člověka. Avšak nedělá jej lepším, ani horším. Tak nemohla ani smrt Václava Havla cokoliv změnit na jeho skutcích, počínání a povaze. Proto je i můj názor na jeho úlohu v polistopadovém vývoji známý a neměnný. Ale dosud jsem považoval za zbytečné i nevkusné to právě nyní opakovat.

V situaci, kdy politici a média soutěží na dálku s glorifikací Kim Čong-ila, přece jen se musím ohradit aspoň proti tomu nejkřiklavějšímu. Pro mě tím není servilita, vypočítavost, okázalá glorifikace, stádní reflexy ani davová psychóza, byť v mnoha případech i upřímná. Vždyť když uhynul v Německu medvídek Knut, ukázalo se, jakou moc mají média nad emocemi a také nad tím, kdo všechno se může stát celebritou.

Překousnul bych i hypertrofii třídenního státního smutku. Ale k neustálému připodobňování Václava Havla k prezidentu Osvoboditeli Tomáši G. Masarykovi nemohu mlčet. A to, že má být při Havlově pohřbu zneužita lafeta, na níž spočívalo tělo prezidenta Osvoboditele, považuji za vrchol nevkusu, neúcty a znesvěcení.

Jeden naši republiku zakládal, druhý nese spoluodpovědnost za její rozpad. (Nebyl sám, ale vzpomeňme, kdo navrhoval pomlčku v názvu republiky, kdo Mečiarovi otevřel politický prostor podrazem na Dubčeka či kdo politicky likvidoval slovenské zbrojovky). Jeden státnost obnovoval, druhý byl v hlavním proudu těch, co si dali za cíl salámovým způsobem demontovat naši státní suverenitu. První předával vlast – v dobových měřítcích – v rozkvětu, druhý v „blbé náladě“. Dnes už je zřejmé, že integrační a kosmopolitní psychóza, kterou Havel zaséval a do posledních chvil neopustil, nás přivedla až k hospodářské pasti a na samotnou hranu existence svébytného státu.

Pseudohumanisté, kvaziintelektuálové, političtí konjunkturalisté i mediální prostitutky, držte se dál od zakladatele Československa!

Uctěte si svého guru Havla, i když moje morální autorita to nebyla (spíš její pravý opak). Ale ta přeexponovaná pietní fraška by neměla zneužívat symbolů, spjatých se vznikem Československa.

V pátek kromě exprezidenta Havla budou podruhé pohřbívat i důstojnost suverénní České republiky. Pokud se nám ji nepodaří společně navrátit k obrazu T. G. Masaryka, za ni budu truchlit.

http://streit.blog.idnes.cz/c/237073/Truchlete-si-prehanejte-ale-pamatku-T-G-Masaryka-neznesvecujte.html