Bulvární média delší dobu vydatně tyjí z životních peripetií nešťastnice Ivety Bartošové, stále umanutě spoléhající na svou – dnes možná už pouze bývalou – profesi zpěvačky. To takzvaně solidnější sdělovací prostředky si v minulém týdnu našly příslušně solidnější téma: kompetenční spor o příštího ředitele divadelní scény na pražských Vinohradech

Tomáše Töpfera, který odtud vystrnadil uměleckého šéfa Martina Stropnického. V některých momentech si však s tím bulvárem ani moc nezadaly. Třeba herec Ladislav Frej dal v přímém televizním přenosu průchod svému „spravedlivému rozhořčení“ a na adresu svého někdejšího, tehdy dokonce milého kolegy vychrlil spoustu urážek, které by jinou náturu než kliďase Töpfera nejspíš vedly k přemítání minimálně o omluvě za újmu na cti. Frejův výlev a ztráta sebeovládání by se možná daly vysvětlit jeho zřetelným rozrušením, jen se mi holt z paměti vynořil jeden detail z dokumentu Radima Špačka Bezesné noci o proslulé televizní krizi, kdy jindy decentní herečka Věra Galatíková s nevídanou zuřivostí plivala na Janu Bobošíkovou.

Sofistikovanější průchod své nenávisti k Tomáši Töpferovi dal publicicista Josef Chuchma v sobotu 3. března ve svém Zápisníku v MF Dnes, kde zdánlivě pečlivě vypočetl všechny aktivity T. T. se závěrem, že dotyčný přece nemůže všechno stihnout, tudíž nic dělat pořádně. A takhle zdůraznil svou představu Tomáše Töpfera jako po funkcích bažícího šantaly: co jiného od něj vlastně můžete čekat, vždyť už sám vypadá jako kombinace Švejka a brouka Pytlíka. Ironizovat fyzickou podobu názorového protivníka si v našich končinách dovolil, pokud mne paměť neklame, snad jen režisér Jan Hřebejk, který před lety nedokázal unést racionálně střízlivou kritiku Andreje Stankoviče jeho filmu Musíme si pomáhat.   Poměrně velký prostor pak leckde dostal končící umělecký šéf Divadla na Vinohradech Martin Stropnický, který se víceméně držel myšlenky, že šlo v podstatě o komplot s cílem připravit jej o funkci, za podraz na divadlo pak označil zastavení příprav na inscenaci Amadea; nikoliv však známé hry Petera Schaffera, ale adaptaci Formanova filmu pro scénické provedení.

Máme tu tedy dva divadelníky, o jejichž umělecké a manažerské schopnosti běží spor. Ale protože média jsou dílem skoupá na některá fakta a někdy přehánějí, připomeňme si základní životní a pracovní skutečnosti obou protagonistů, které si ostatně každý může sám lehce dohledat. Martin Stropnický (ročník 1956) měl to štěstí, že se narodil do rodiny diplomata a dětství strávil v tehdy bezesporu atraktivní kapitalistické (jak se říkalo) cizině. Celkem logicky proto chtěl studovat na VŠE obor zahraniční obchod, nakonec však po epizodě herce-eléva v divadle v Mostě vystudoval DAMU. Po absolutoriu dostal angažmá v Městských divadlech pražských, po šesti letech přešel na Vinohrady; když však události roku 1989 rozmetaly staré pořádky Stropnický opustil hereckou dráhu a dvanáct let působil jako diplomat ve Vídni, Portugalsku, Itálii a Vatikánu. Do toho si v roce 1998 střihl funkci ministra kultury v Tošovského úřednické vládě. V roce 2002 se vrátil jako herec na Vinohrady a hned napřesrok se zde stal uměleckým ředitelem. Vedle toho stále hrál a párkrát si zkusil i divadelní režii. Ani on však nepopírá, že stávající návštěvnost už není taková, co bývala a má sestupnou tendenci.

Tomáš Töpfer (ročník 1951) vyrůstal jako běžný vinohradský kluk v rodině  s pohnutými osudy. Na svou příští hereckou dráhu se připravoval v Dismanově rozhlasovém souboru, na brněnské konzervatoři a posléze na DAMU. Po jejím absolutoriu si na nudný herecký život opravdu nemohl stěžovat. Začínal v Ostravě, pak vystřídal scény ústeckého Činoherního studia (pět let), Divadla EFB (rovněž pět let), dalších deset let strávil na Vinohradech. V devadesátých letech zahájil tradici pražských Letních shakespearovských slavností a tehdy se rovněž pustil do impozantního úkolu: spolu s Eliškou Balzerovou doslova z ruin vykřesali k novému životu Divadlo na Fidlovačce. Ředitelování a herecké účinkování na této scéně je však pro mnohé kritiky Tomáše Töpfera důvodem ke zpochybňování jeho schopností vést vinohradskou scénu. Navíc Tomáš Töpfer se s Divadlem na Fidlovačce již oficiálně rozloučil.

Josef Chuchma Tomáši Töpferovi k tíži přičetl slavnou rodinnou restauraci U kalicha, o které se však všeobecně ví, že její provoz vede jeho bratr Pavel, dále se zmínil o jeho pedagogickém účinkování na DAMU. Stačí si však na internetu projít seznam tamních pedagogů, mezi nimiž Töpferovo jméno nefiguruje. (Jiná jména možná leckoho nejspíš překvapí, jak je však známo, pedagogické schopnosti jsou jiná kategorie než vlastní interpretační výkony.) A k historii pozastaveného Amadea v režii Vladimíra Morávka? Konkurs na nového ředitele divadla byl vypsán již vloni na podzim takže delší dobu bylo známo, že poměry na Vinohradech se zcela jistě změní. Navíc smlouvy na inscenaci byly podepsány jen den předtím, než byl Tomáš Töpfer jmenován do své nové funkce. Leckdo by nejspíš řekl, že to byl klacek pod jeho nohy na poslední chvíli. Pro mne je tedy vcelku jasné, kdo z těch dvou by dostal můj v hlas. A konec konců v podstatě možná ani tak nejde o Tomáše Töpfera jako divadelního manažera, ale jako senátora. To se nejspíš dřív nebo později stejně uvidí.

http://virtually.cz/journal/?q=node/5216