Situace v arabských zemích, kde proběhlo tzv. Arabské jaro, ukazuje, že koordinovaný postup USA, EU a pohrobků Bin Ládina se stává realitou.

Zmultikulturalizovaná a moralně zmrzačená západní civilizace rezignovala na obranu svých křesťanských tradic a vyrazila na zteč proti Rusku. Bok po boku fanatických islamistů z Al-Káidy a dalších totalitářsky smýšlejících organizací. Je s podivem, že jsme proti Rusům vyrazili právě v době, kdy nepředstavují snad poprvé ve své historii žádnou hrozbu pro demokracii a svobodu svých blízkých i vzdálených sousedů. Spíš naopak, tvoří pevnou hráz proti čím dál tím více se rozšiřujícímu islamistickému teroru. Měli bychom mít na paměti, že pokud padne Rusko, sesype se jako domek z karet i celá Evropa. Místo toho, abychom Rusko v boji proti této zkáze podporovali, spřáhli jsme se zcela veřejně a nepokrytě s nepřítelem, ve srovnání se kterým se i bolševická zrůda Stalin dá označit za poměrně osvíceného diktátora.

V případě Lybie se nechtělo velkým evropským vůdcům Sarkozymu a Berlusconimu platit za ropu. Vybrali si levnější řešení a srovnali Libyi za pomoci tanků a stíhaček se zemí. Kaddáfiho socialistické „království“ sice nebylo vzorem ctnosti a rájem na zemi, ale měli jsme aspoň jistotu, že z Afriky k evropským břehům příliš islamistů na vorech nepřipluje. V „nové a demokratické Libyi se nyní mučí a vězní Kaddáfiho příznivci. Na africké poměry vcelku solidně vedená země je v troskách. Americké tajné služby přiznávají, že v zemi operuje Al-Kajda. Kdy ale přiznají, že operují společně?

Tuto teroristickou organizace podporujeme i v Egyptě. Autoritářský vůdce země Mubarak přitom patřil mezi jedny z mála arabských potentátů, kteří se nestavěli nepřátelsky vůči Izraeli. Mubarak tvrdě postupoval proti fanatickým islamistům z Muslimského bratrstva, kteří tak neměli šanci intoxikovat egyptské obyvatelstvo svoji zvrhlou vírou. Nedovolil, aby idiotské islámské právo šaría ničilo rozvinutý turistický průmysl a stejně tak zajišťoval svobodný život zdejší křesťanské komunitě. Největší terč Al-Káidy v této oblasti tedy zákonitě musel padnout. Mubarak nebyl žádný Mirek Dušín, ale jedno platí stejně jako v případě Kaddáfiho – raději tyto čitelné diktátory, než jednoho vůdce z Al-Káidy.

Také v Tunisu po volbách zvítězila proislamistická strana...

Poslední boj se nyní vede v Sýrii. Tam už nejspíš vše půjde hladce. S Al-Káidou jsme se již stačili po dobrodružstvích v Tunisu, Egyptě a Libyii dostatečně sehrát a Asad to má dávno spočítané.

Sýrii stíhají sankce za sankcí, Clintonová horečnatě řečí o porušování lidských práv, Evropská socialistická unie pravidelně rozšiřuje černou listinu Asadových spolupracovníků, kteří tak nemohou cestovat na její území.

Brzy nejspíš propuknou další nepokoje také v Čečensku a dalších územích, které jsou součástí Ruska nebo s jejím územím sousedí.

Svazek EU – Spojené státy – Al-Káida je svazkem z rozumu. Naše západní civilizace si uvědomila, že je příliš zbabělá a nenávratně postižena multikulturalismem a politickou korektností, aby se islamistům bránila do nekonečna.

Zbaběle jsme kdysi ustoupili Stalinovi a Hitlerovi, nyní jsme postoupili ještě o úroveň výš. Rovnou jsme se s nepřítelem spojili a našli si nepřítele (Rusko), který mohl být poprvé po mnoha staletích výjimečně prospěšným spojencem. Historie s sebou někdy přináší paradoxy a současné spojenectví s Al-Kajdou je jedním z nich.

Poblázněným a zaslepeným levičákům v čele s Obamou, Clintonovou, Barossem a van Rompuyem nedochází, že až nám pomůže Al-Káida dostat do kolen Rusko, vrhne se na nás. A bude nemilosrdná. Tím, že podpoříme muslimy v boji proti Rusku, krk si rozhodně nezachráníme. Pouze pád naší civilizace o pár let oddálíme.

Jednoho dne se však z našeho multikulti snu probudíme a budeme hořce litovat, že jsme se kdy s proradnými islamisty spojili. To už ale bude pozdě. Zdá se však, že pozdě už je i v roce 2012.

Všichni poneseme ve svých duších cejch zrady za to, že jsme nechali Izrael a Rusko napospas muslimským barbarům. Ta doba není vůbec daleko. Stydět bychom se měli už dnes. A pokud nechceme věci dojít ještě dál, měli bychom s tím začít něco dělat. Teď hned!

Místo toho si hrajeme na malém českém písečku na hru o svobodě demokracii.

Zbožšťujeme si pseudohrdiny typu Týceho či Smetany, voláme po revoluci proti bohatým, idealizujeme si údajně morálně čistého „obyčejného člověka“, uctíváme zloděje a levičáky z Pirátské strany a hnutí Anonymous, obviňujeme Havla a Klause z údajně nečistých prezidentských milostí, u půllitru piva nadáváme na socialistický moloch jménem Evropská unie, místo toho, abychom z něj dávno vystoupili, opěvujeme údajně pokrokové výdobytky socialistické společnosti, v rámci „návratů budovatelské myšlenky“ posíláme ministry manuálně pracovat do továren, držíme palce studentům, kteří si v rámci boje za akademické svobody dělají druhý 17. listopad, aby i nadále měli vše zadarmo (přitom drtivá většina z nich vůbec neví, co je obsahem reforem), zaklínáme se bojem proti korupci v politice, i když se sami na korupcích denně podílíme atd.

Většina z nás nedokáže rozlišit, co je podstatné, co je skutečná realita, co jsou pouhé hrátky jednotlivých politických oponentů a co pouhá mediální hra senzacechtivých novinářů.

O naši budoucnost se přitom hraje úplně někde jinde a bohužel se o ni hraje v uzavřeném klubu vyvolených, kam máme, stejně jako v Mnichově 1938, zamezen přístup.

Raději si zvolíme za prezidenta eu-kývače a pohůnka Fischera, do vlády dosadíme notorické slibovače z ČSSD a budeme se těšit na pastelkovné, šrotovné, pětinásobné porodné a levnější pívo...

PS: Možná je spolčení s Al-Káidou nesmysl. Jak si ale jinak vysvětlit nezodpovědný postoj států EU a USA k arabským revolucím? Pokud nejde o záměr, musí mít západní civilizace hloupé vůdce. Hloupost nebo záměr? Tak si vyberte!

http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/4392-zapad-se-spojil-s-al-kaidou-proti-rusku-a-izraeli-kdo-postavi-zradce-obamu-a-sarkozyho-pred-soud-.aspx