Svatá prostoto, světová finanční krize, dluhová krize EU, jsme závislí na zbytku světa, dokud neporostou oni, my malé a bezbranné Česko s tím nic nenaděláme. To je lež.

Za prvé, není to žádná světová finanční krize. Správně jí pojmenovali v Asii, jedná se o severoatlantickou krizi. Jedná se o krizi socialismu a státního intervencionalismu v takzvaných vyspělých zemích. Nikde jinde než v stařence Evropě a sklerotické severní Americe se tempa růstu ekonomik nesnížila, natož se nezastavila.

Za druhé, dluhová krize v EU se nás ve skutečnosti netýká. Naštěstí nemáme euro a naštěstí naše banky nemají aktiva v toxických jižních dluhopisech. Avšak budou-li pokračovat současné nemilé tendence, bude se nás tato krize velmi brzo týkat, to bezpochyby.

Za třetí, lidé v čele našeho státu nejsou imbecilové. Jen si na ně hrají. Všichni moc dobře vědí, jak nastartovat nový ekonomický růst v této zemi tady a teď. Jen nikdo nemá odvahu to nahlas vyslovit, natož s tím začít něco dělat. Je to spolek pokryteckých, oportunistických, neschopných (doplňte slovo), ze kterého je znechucený celý národ.

Za čtvrté, není pravda, že upadají-li ekonomiky všech našich blízkých i vzdálených sousedů, musí to nevyhnutelně stáhnout dolů i nás. Opak je pravdou. Je to neskutečná příležitost pro růst.

Za páté, za krizi v ČR může to, že jsme zde nastolili stejný řád jako v EU. Kdyby tady nebyl, nebyla by tady krize, stejně jako není ani v Asii. V severoatlantickém prostoru zavládl socialistický ráj. Chudší, ekonomicky pasivnější a intelektuálně slabší většina prostřednictvím zlodějských států žije na úkor okrádání silnější, kreativnější a schopnější menšiny. To by se strýček masový vrah Lenin radoval.

Za šesté, věci se mají tak zle, že už ani nejvzdělanější a nejproduktivnější obyvatelstvo na světě tuto situaci nedovede zvrátit, prohrává v globální konkurenci méně vzdělané a méně zručné Asii. Za posledních čtyřicet let stoupl podíl státu na HDP v Evropě i v Americe o 100%. Pro ty, komu to média neřekla, podíl státu na HDP se v EU pohybuje okolo 45 – 50% na HDP a v některých zemích se již blíží k 60%.

Za sedmé, ta procenta neznamenají nic jiného než propracovanou soustavu zlodějských daní a záludné inflace, s pomocí které každého z nás soudruzi politici, byrokrati a lobbisti oloupí o polovinu vydělaných peněz. Stát nedokáže generovat zisk, umí jenom danit, neefektivně utrácet naše peníze, dělat dluhy a znovu a více nás danit.

Za osmé, pokud máte peníze a podnikatelský nápad, zamyslete se nejprve co s tím. Stát vám nabízí následující podmínky hry: pokud nezkrachujete a neskončíte ve ztrátě, pak si rozdělíte výsledek vaší práce a plod vaši investice půl na půl se státem. Pokud se stane opak a vám se něco v podnikání nevydaří, pak jsou ztráta i krach čistě vaší záležitosti, na těch vám stát dovolí mít 100% podíl. Plus jste pod neustálým tlakem sociální ochrany vašich zaměstnanců, všemožných nesmyslných regulací, inspekcí, arogantní byrokracie a všudypřítomného úplatkářství. No řekněte, nekoupíte si za ty peníze radši nějakou pěknou tříměsíční dovolenou a nestanete se po ní spíše státním úředníkem? Budete mít výdělek, pohodlí, jistou a postavení. A žehnat ráno Evropské unii a jiným soudruhům za jejích nové „prorůstové“ regulace.

Za deváté, řešení je jasné. Nikdo nemusí vynalézat nic nového a lámat si hlavu nad možnými důsledky nových politik. Stačí zrušit novodobý socialismus a vrátit se k řádu, za kterého jsme rostli a prosperovali. Cesta ven znamená cestu zpět ke kapitalismu. 

Znamená to ukončení populismu, nevýrazných a chabých reforem, většího státu pro možnost větších krádeží ze státní pokladny, znamená to příchod silné, rozhodné a zodpovědné politiky. Politiky, která by se nebála „zničení křehkého sociálního míru“. Politiků, kteří by si uvědomovali, že všechny dlouhodobé statistiky i dějinné události již dávno dokázaly, že nikým nerušený kapitalismus obohatil své prosté občany nesrovnatelně více než sebepopulističtější činy a regulace soudruhů. Čím více mají naši politici nových politik a dobrých úmyslů, tím rychleji si dláždíme cestu do pekel. A sociální smír v pekle již tady jednou byl, nazýval se totalita, byli jsme satelitem velkého rovnostářského bratra a „rohlík stál méně než korunu“.

Za desáté, vše co je zapotřebí je přestat lhát a začít jednat. Budeme li prvními mezi našimi sousedy, kdo sejde z Evropské cesty k bolševismu a totalitě, budeme taky prvními, kdo získá všechny plody této změny. My, „malá a bezmocná“ republika se můžeme za rok, za dva, stát daňovým a podnikatelským rájem v srdci kontinentu, do kterého budou imigrovat zoufalí podnikatelé a profesionálové z celé Evropy, ve snaze najít prostor pro svůj svobodný rozvoj nedaleko od bývalé domoviny.

Nazvěte mě, jak chcete, ale já věřím, že taková politika přijde. Věřím, že rozum a dějinami mnohonásobně dokázaná pravda zvítězí nad sobectvím zájmových skupin a populismem soudruhů a nad nezodpovědností a neschopností těch, kdož se dnes hlásí k pravici v našem parlamentu. Věřím, protože vím, že jsou nás sta tisíce, sta tisíce lidí upřednostňující individuální svobodu a zodpovědnost před všude přítomnou státní mašinerií. Lidí ochotných postoupit bolestivou a skutečnou léčbu naší společnosti, místo bezmocného přihlížení jejímu úpadku a degradaci.

Lidí, kteří rozumí, že pobírá-li více než třetina obyvatel země nějaké sociální dávky, tak je to zlodějna a ne solidarita. Věřím v to, protože vím, že jsme se už jednou od bolševismu dokázali oprostit. Věřím v to, protože vím, že před úsvitem je noc vždy nejtemnější. Nejsme loutkami světové ekonomiky ani oběťmi okolnosti. My sami určujeme svůj osud.

http://pavljuk.blog.idnes.cz/c/265326/Politicka-elita-lze-moc-dobre-vi-jak-obnovit-hospodarsky-rust.html