Podle nedávno zveřejněných výsledků ankety mezi českými firmami, nejhorším letošním legislativní počinem je postih švarcsystému. Odbory hodnotí situaci přesně opačně a rádi by podnikatelům ještě více „utáhli šrouby“.
Podle nedávno zveřejněných výsledků ankety mezi českými firmami, nejhorším letošním legislativní počinem je postih švarcsystému. Odbory hodnotí situaci přesně opačně a rádi by podnikatelům ještě více „utáhli šrouby“.
Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR vypracoval pro poslední, dubnové jednání Tripartity materiál nabádající k sblížení podmínek zaměstnanců a živnostníků. Odboroví předáci v něm tvrdí, že státní rozpočet si může polepšit až o 90 miliard korun na úkor drobných podnikatelů. Argumentují, že tito v průměru odvádí ve srovnání se zaměstnancem třetinu na zdravotním pojištění, polovinu na pojištění zdravotním a šestinu na dani z příjmu. Stejnou rétoriku štvoucí veřejnost proti podnikatelům používají kromě odborových bossů také sociální demokraté, komunisté a ministerstvo financí. Vedle dětí, studentů, důchodců a hendikepovaných, kteří skutečně nemohou pracovat, však existuje skupina občanů, která neplatí jak daně, tak ani zdravotní a sociální pojištění. Naopak je pouze spotřebovávají. Jde o zaměstnance státu, jejichž výplaty i všechny související odvody pocházejí v celém objemu ze zdanění, přičemž v loňském roce dosáhly částky 130,2 miliard korun.
Sjednocení podmínek mezi zaměstnanci a podnikateli by znamenalo používání stejného biče (tedy sjednocení daní a odvodů), ale i cukru (pravidel zákoníku práce), pro obě skupiny. Co by to znamenalo v praxi? Smlouvu s podnikatelem by bylo možné ukončit nejdříve za dva měsíce od podání výpovědi a pod podmínkou nároku na odstupné ve výši tří měsíčních fakturací. Odběratel by ale nemohl dát výpověď bez udání důvodu (stejně jako je tomu v případě zaměstnance), ale pouze z organizačních důvodů nebo pro hrubé porušení podnikatelské kázně. Živnostník by měl nárok na minimální měsíční fakturaci, osmi hodinovou pracovní dobu a za škodu by smluvnímu partnerovi ručil pouze do výše čtyř a půl násobku měsíční fakturace. Odběratel by odpovídal za ztráty a dluhy vzniklé rozhodnutím živnostníka, musel by mu platit přestávky na oběd, odměnu za dovolenou a státem vyhlášené svátky, poskytovat příplatky za práci přesčas a o sobotách a nedělích, kupovat pracovní pomůcky (rukavice, montérky, čistící prostředky, ručníky…) a zajišťovat zázemí v podobě toalet, sprch a šaten. Vedení účetnictví, výpočet daní a sociálního i zdravotního pojištění, mzdovou agendu jeho zaměstnanců a veškerou statistiku ve vztahu ke státu by za podnikatele prováděl odběratel, živnostník by pouze jednou za rok podepsal přehled o příjmech.
Je zcela zřejmé, že do takto regulovaného vztahu by podnikatelé vstupovali pouze s krajní nevolí. A pocit zoufalství zažívá každý racionální zaměstnavatel, přijímající v režimu zákoníku práce nového zaměstnance. Z tohoto důvodu v Česku panuje vysoká obliba švarcsystému, což je ustálený výraz pro volný smluvní vztah nezatížený popsanými absurditami. Evropská unie sepsala Řecku seznam úkolů, které musí letos vykonat, aby mohlo čerpat přislíbenou pomoc. Mimo jiné má uloženo provést změnu pravidel pro najímání zaměstnanců i mzdové vyjednávání mezi firmami a odbory. Vlády Španělska a Itálie deregulují pravidla pracovního trhu. Zavedením sankcí za najímání živnostníků na pozice zaměstnanců však Česko míří přesně opačným směrem.
Stovky advokátů si dnes lámou hlavy jak své klienty ubránit před nájezdy úředních kontrolorů. Lidé, místo aby dělali něco užitečného, marní energii vymýšlením, jak se vypořádat se státní buzerací. Nedivme se, když instalatér opravující kapající kohoutek, bude zaměstnancem firmy na Seychelách.
Politici spoléhají na to, že živnostníci se budou chovat jako Ivan Děnisovič z románu Alexandra Solženicyna, který byl šťastný za nalezení nedopalku cigarety nebo když byl pouze mírný mráz - 20 °C a nikoliv - 40 ° C, že aktivní lidé chtějí rozhodovat sami o sobě a budou podnikat i kdyby měli platit 99 procentní daně. Všeho ale do času. Část živnostníků dnešní aktivita vlády opravdu vyžene na úřady práce, do šedé ekonomiky a do státní správy, kde je v kancelářích přece tak krásně. Teplo, světlo, nefouká,
neprší a každého desátého přijde jistý plat a občas se něco přikrade na státních zakázkách.
Otázka spíše zní, proč se odvody zaměstnanců nesníží na úroveň podnikatelů za současného odbourání jejich pracovně-právní ochrany. V logice politiků se však daně vždy sjednocují směrem nahoru. Je nutné, aby současná vláda přestala útočit na živnostníky a naopak podporovala šíření švarcsystému. Ne úředníci a represe, ale pružný pracovní trh generuje hospodářský růst.
http://virtually.cz/journal/?q=kdyby-se-tak-podnikatele-meli-jako-zamestnanci