Když jsem byl na základce ve škole, někdo záměrně hodil po třídní učitelce mokrou houbou a zasáhl ji. Učitelka měla zaneřáděné šaty: mokrý otisk v oblasti břicha ji zhyzdil a byla z útoku silně rozrušena.

Dobře si vzpomínám, jaký to byl skandál. Žák tímto činem sledoval protest: učitelka byla dílem oblíbená, dílem neoblíbená, známe to všichni. Primární respekt k ní však byl vyžadován, aby vůbec mohla vyučovat. Byla to však přísná učitelka a rozhodně nechodila pro facku daleko. Po letu houby jsme všichni strnuli, co bude dál.

Když učitelka vtrhla na začátku každé vyučovací hodiny do třídy, třída rázem ztichla a postavila se do pozoru. Tento zvyk, který byl opruz, udržoval vůči kantorovi jakýs takýs respekt, kterého si každý z nich musel vydobýt svým charakterem, chováním a přístupem vůči žactvu. Bylo nemyslitelné nestát, přišla-li třídní učitelka. Zasáhnout tuto učitelku "vcelku neškodnou" houbou bylo nad rámec jakéhokoli "přiměřeného" protestu nezbedného žáka. Proto třída rázem ztichla. Dobře si totiž uvědomovala překročenou míru vůči autoritě. Let houbou byl atentát. Jako atentát, jako skandál a jako obrovský průšvih se celá věc řešila. Žák vyfasoval ředitelskou důtku, doma dostal po držce, třída byla nějak - už si dobře nevzpomínám - ostrakizována, na třídních schůzkách se incident rozebíral s rodiči - a nikdo, ani spolužáci, nepochybovali o nevhodnosti, nepřiměřenosti a pitomosti "protestního" gesta.

Proč je vlastně tak důležité, jak nazveme střílení umělohmotnou pistolkou omaskáčovaného dělníka hlásícího se ke komunistickým myšlenkám na prezidenta republiky?  Fyzický útok na prezidenta republiky, bez ohledu na to, že existuje mnohem více lidí, kterým stojí za to, aby na Václava Klause stáli fronty, je za hranicí jakéhokoli přiměřeného a myslitelného společností aprobovaného přístupu občana vůči hlavě státu. Žádné "dúvody", které pachatel zlého činu nosí v hlavě, nemohou fyzický útok ospravedlnit. Ne dnes, ne vůči demokraticky dvakrát zvolenému prezidentu. Od významově nezpochybňovaného atentátu se náš dnešní fyzický útok v představách některých liší jen intenzitou zákroku: kdyby umělohmotná kulička prezidentovi vystřelila oko, pořád by to nebyl atentát? Asi ne, protože by titíž zřejmě uvažovali, že se tak stalo omylem.

Jako by tím chtěli říci: ono se vlastně nic nestalo. Ale stalo se.

http://jubanek.bigbloger.lidovky.cz/c/290221/Atentat.html