Vážení delegáti, milé dámy, vážení pánové!

Všechno je jednou poprvé, a tak i já letos poprvé za 21 let chybím na kongresu ODS. (Jen tak mimochodem, Marta Šorfová z Hlavní kanceláře se tím ujímá vedení v pomyslných historických účastnických tabulkách, o které jsme se dosud dělili.) Ne, že bych na kongresu nechtěl být nebo že bych snad jako delegát neměl důvěru své oblasti, ale nacházím se v tento čas kdesi v džunglích jihovýchodní Asie. Kolegové z oblastní rady mě přesto požádali, abych coby mluvčí rychnovského oblastního sdružení a místopředseda královéhradeckého regionálního sdružení svůj kongresový projev sepsal, takže nyní k vám promlouvám ústy předsedy naší oblasti. Snad bude názor ódésáckého pamětníka zajímat i vás.

Jedna stará moudrost praví, že vítězem může být pouze ten, kdo se přestal bát, že prohraje. Petr Nečas se bojí, a proto opakovaně znásilňuje pravidla. Poprvé tak učinil již před rokem, kdy si nechal o půl roku prodloužit mandát. V řádném termínu by zcela jistě svoji pozici obhájil, ale padli by místopředsedové, které si předtím sám najmenoval.

Nyní znásilnil pravidla podruhé, když kongres svolal v šibeničním termínu, aby svým kritikům a potenciálním konkurentům sebral prostor, aby se zformovali. Všichni dobře víme, že sněmovací mašinerie místních, oblastních a regionálních sněmů potřebuje svůj čas. Bez tohoto času dostává vnitrostranická demokracie na frak.

Mít na čele dobrého, důvěryhodného a naději vzbuzujícího lídra je alfa a omega politiky. Prosím zamyslete se s veškerou odpovědností a pak si poctivě odpovězte: Máme nyní dobrého, důvěryhodného a naději vzbuzujícího předsedu?

Obvykle se nyní ozve otázka, když tedy ne Nečas, tak kdo? Jenže to je chybná druhá otázka. Správná druhá otázka zní: K čemu je politické straně špatný předseda? A pozor: Já neříkám, že Petr Nečas neudělal také něco dobrého, říkám jen, že je to špatný předseda. Já totiž nechci předsedu, který se bojí. Já nechci předsedu, který bezdůvodně likviduje své vlastní lidi. Já nechci předsedu, který nemá důvěru nejen podstatné části členů vlastní strany, nýbrž i naprosté většiny veřejnosti.

Straší nás, že padne vláda. Že budou, nedejbože, předčasné volby. Že skončíme v opozici. V žádném případě po tom nevolám. Ale přesto: I kdyby... No a co? Nic z toho není žádná tragedie. Ostatně ODS potřebuje léčbu v opozici jako prase drbání. Už také proto, že pak přestaneme být zajímaví pro všechny ty kmotry, temné postavy ze zákulisí či, jak je hezky pojmenoval Jan Zahradil, býčí šíje se zlatými řetězy.

Jestli nezastavíme smrtící trend, kdy ODS volby od voleb ztrácí další a další stovky tisíc voličů, pak jsme na nejlepší cestě na konečnou. My však namísto toho, abychom řešili skutečnou podstatu problému, to jest naši vlastní důvěryhodnost a věrnost skutečně pravicovým idejím a skutkům, vždy jen vyhlásíme, že nám voliči poslali vzkaz a že se nyní musíme semknout. Kolem špatného předsedy?

Zopakuji to ještě jednou. Se špatným, nedůvěryhodným a naději nevzbuzujícím předsedou jen prodloužíme svoje trápení o pár měsíců, každopádně však dříve či později skončíme na konečné. S jednociferným volebním výsledkem bude ODS následovat ODA a Unii svobody na smetiště dějin. Je to kruté, ale to je to, o co dnes jde.

Sedmý prezident Spojených států amerických Andrew Jackson kdysi řekl: „Jeden muž s odvahou vytváří většinu.“ Nevěřím, že nikdo takový v ODS není. Pozvednout prapor ODS musí někdo jiný. Semknout se musíme kolem nového předsedy. S důvěrou a s nadějí!

Děkuji za pozornost.

Petr Štěpánek, zakládající člen ODS, v minulosti účastník všech kongresů ODS