Hlody pondělní aneb miluji naše média


Tak jsem si říkal, že si dám chvíli pauzu, protože mně každodenní monitoring zabírá více času, než se mi líbí. Ovšem vypadá to tak, že čas utíká jako jelen byvší do prdelky střelen a předsevzetí pauzírovat vzalo za své.



Komunistův úlet v PSP, odborná diskuze o fotu taťky přicházejícího, Liviin tatínek sepisoval židovský majetek, nejnovější pohled pohled na taťky odcházejícího na šéfa pravdy a lásky, no řekněte, lze to nechat ladem? Tak něco málo přece jenom okomentujeme.

A u Hooka napsali:  Náš Taťka nastupující (Vysočina) se nechal vyfotit, neb je to druhá a poslední činnost, kterou naši prezidenti mimo přenášení věnců dělaj a asi nikoho neudiví, že jako model nevídanej, kůrou stromů a photoshopem vyhlazenej, udělal figuru znamenitě odlišnou od figur, jež sto let předváděli jeho předchůdci, tedy je nafocen se sepjatejma rukama, s asymetricky vykukujícími manžetami, s decentníma hodinkama po manželce, s celkovým výrazem „já fakt kurva nevím, co se vlastně děje“, s takovým jako vlahým leskem v moudrých, maskarou načrtnutých, zapadlých očkách, s hebkýma tvářičkama, jež evokují prdýlky šťastných kojenců, se rty neznatelně obtaženými světlou růží, s vysokým čelem, za jehož fyzikální zákony porušujícím klenutím se skrývá studnice nepřeberných aforismů, slovních hříček a příběhů psaných volným veršem a my, plebs neukotvenej a zmatenej, z té studnice budeme pít hlubokým doušky, budem se zalykat a dusit a kýchat a kašlat a bude to děsně krásný.

A zprávy o počasí: Skrzevá bolení v kloubech jsem nestihl o víkendu monitorovat jak bylo, protože z postele jsem prd viděl. Podle potemnělého nebe které jsem viděl podkrovním oknem, soudím, že jaro furt nikde. Říkala manželka, že chcíplá želva v krabici na zahradě začíná smrdět, z čehož usuzuji, že ani moc nemrzne. Co je však zřejmé, že večer bude chcát. Buď voda, nebo sníh. Aspoň to říkají monitorovači isobar. Ptáci zůstanou nadále hladoví, protože ve Zverimexu v důsledku prázdnin zavřeli. Asi na ně pošlu nějakou zelenou hlídku.

A z mého života: Otok po sundání sádry mé polovičky ustupuje, takže moje účast v kuchyni řídne. Zdá se, že některé úkony mi však zůstanou trvale, ale budu se bránit. Práce s noži mi přece jenom ještě tak nejde a nerad bych si něco uřízl. Navíc mne to tak vysiluje, že jsem po vykostění kuřete pro naše psisko usnul ve vaně. To byste neřekli, že probudit se ve studené vodě vás omladí natolik, že v některých partiích vypadáte tak na 5 let.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého :

A to je dneska všecko.


Vloženo: 11. 2. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)