Hlody úterní aneb miluji naše média


Tak nevím. Byl v tom roce 89 ten převrat nebo nebyl?  Včerejší 65.výročí nastolení rudého teroru, kdy syfilitik Kléma ukázal, že se do Moskvy učit jak kroutit demokratům krkem nejezdil nadarmo se neslo v duchu rudého jásotu na jeho hrobě.



Myslíte, že kdyby na hřbitově někdo roztáhl fangli se svastikou, že by za chvíli neseděl z antonu? Tak jak je možné, že fangle s rudým vercajkem tu pobíhají jako by byl osmačtyřicátý, když takový symboly jsou zrovna tak nezákonný? Nu, asi nezbývá poděkovat tomu pánovi co má letiště, že jsme nebyli jako oni. A těm co s nostalgií vzpomínají bych chtěl připomenout, že džíny si mohli koupit akorát tak v Tuzexu, do zahraničí mohli akorát tak k Balatonu a to ještě s ROH a museli jste vypsat do celního a devizového prohlášení každý zlatý řetízek. Banány a mandarinky byly akorát tak na vánoce a to se na ně stály ještě fronty přes půl ulice. V Masně byla ve výloze umělá prasečí hlava s citronem v hubě a uvnitř byly prázdné háky. Na kousek jatýrek jste museli mít kámoše řezníka. Nebyl toaletní papír, nebyly dámské vložky. Věčně něco nebylo v onom plánovaném ráji, přestože jak říkal Štrougal říkal, v globále máme všechno. Akorát nikdo nevěděl, kde ten globál je. A to nejdu zas až tak dozadu, kdy se zavíralo ba dokonce věšelo. Také děkuji našívaší veřejnoprávní ČT se svými pořady jako např. před 25 lety a normalisačními  seriály a filmy, které evokují pro hlupáky krásu zašlých časů. Ostatně že dřív bylo líp se u nás říká snad odjakživa. Taky by vzpomínačům měl někdo připomenout, že ke studiu na střední škole zdaleka nestačilo se dobře učit. Stačilo nemít ten správný původ. Nebo jiný kádrový hrb. A mohli jste jít do učení akorát tak na slevače. Na to vše jakoby vzpomínači v čele s rudou Soňou a estébákem Falmerem zapomněli. Jak napsal v září 07 Čestmír Hofhanzl: "Jeden centralizovaný parazit komunismu se rozložil na segmenty lokálních, odvětvových či systémových parazitních center. Ty si již nemohou organizovat vyžírání celého prostoru zákazy, příkazy či vězením, nebo i regulovat a omezovat svou žravost. Žerou nekoordinovaně, konflikty o prostor, ve kterém parazitují, mezi sebou řeší jako mafie – dohodami o vymezení území, personálními uniemi a někdy střelbou. Jejich společným zájmem je, aby ti, na kterých žerou, to nevěděli. Proto v postkomunismu přímé násilí, které bylo za komunismu hlavním nástrojem řízení společnosti, nahradila všudypřítomná lež." Nejsme demokracií, nemáme politickou pluralitu ani právní stát. Jsme přechodnou společností rozkládajícího se totalitního státu. Ta nemůže být setrvalým stavem. Máme před sebou dvě cesty. Návrat k ještě blbější totalitě nebo velmi pracnou a bolavou cestu ke svéprávnosti. Na této cestě si nejdříve musíme uvědomit, jaká je skutečná realita, ve které žijeme, a co je hodnotou života. Poté musíme něco skutečně začít dělat a denně nastavovat kůži. Na té cestě půjde o život. A dnes nad hrobem Gottwalda: Vzpomínalo se na sociální jistoty i oběti režimu.Bylo to na Olšanech zajímavé. Dokonce zasahovala policie. Pokud se domníváte, že zakročila proti vystavování zákonem zakázaných symbolů zločinného režimu, nebo proti jeho advokátům, mýlíte se. Policie zasahovala proti muži s plechovým kastrůlkem, který rušil shromážděné komunisty při zpěvu Internacionály a při chvalozpěvech na masové vrahy. Jak pravil generál v Černých baronech: Chce se mi zvracet. No a po tom dnes delším úvodu o jednom výročí už ty Hlody jen zkrátíme.

A zprávy o počasí: Tak vážení, pozor. Krmíte v tom vlhku ptáčky v domnění, že se vám na jaře odmění svým zpěvem?  Leda kulový. Jeden ze čtenářů mne upozornil, že zvlhlý zob není žádný džob. Množství fóglů a vlhký semínka působí krmítkovou nákazu. A pak to přijde. Ptáci jsou neteční a načepýření. Často jim tečou sliny a mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu nebo i těžce dýchají. Onemocnění trvá několik dnů až týdnů. V konečných stadiích bývají ptáci viditelně vyhublí. Děsivé. Netečný a načepýřený pták co těžce vyplivuje mne docela vyděsil. Ovšem s přihlédnutím k faktu, že jediná ptačí mrtvolka se nalézá zcela mimo krmítko, zatím dobrý. Dešťová prognoza je neurčitá. Ale v podstatě jsou jen dvě možnosti. Buďto bude cedit, nebo nebude. V prvním případě asi navlhneme jak ten ptačí zob. Jedinou jistotou je, že nevyklíčíme. Zato nám možná upadnou podrážky, zejména u tzv. luxusní obuvi. Zlatý časy kdy frčely důchodky.

A z mého života: Dnešek proběhl velmi poklidně. Unavené štěstí, ale ne moc, na mne usedlo a ve Sportce jsem vyhrál celých 90 peněz. Samou radostí jsem si otevřel lahev Portského v důsledku čehož očekávám glykemický šok. Ostatně, jak praví klasik, tělo má jít do hrobu zhuntovaný. Pokusím se to později kompenzovat jogurtem, kterážto kombinace mi přivodí několik zrychlených přesunů čímž splním požadavek svého diabetologa na dostatek pohybu. Zdali se do toho bude počítat i zrychlená peristaltika střev nevím.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého :

A to je dneska všecko.


Vloženo: 26. 2. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)