Není mnoho případů, kdy se Česká republika dokázala před světem totálně znemožnit, což je nakonec dobře. O to děsivější je, že si takový trapas uděláme sami, vlastníma chamtivýma rukama, přesněji: závistí a nenávistí odložených politiků.

I prostý dělník ví, že bez práce nejsou koláče

Problémem současné čím dál více socializované Evropy jeví se pozvolná ale narůstající ztráta konkurenceschopnosti. Ubývá všeho, co kdysi dělalo Evropu výjimečnou a zajišťovalo jí silnou pozici a co, i když to dnešní údajně solidární přerozdělovači neradi slyší, co udržovalo evropské občany v kondici a co je nutilo obstát. Namísto toho roste kvapem nezaměstnanost, evropské země pod kuratelou EU plodí nezaměstnatelné absolventy pseudooborů, zbytečné projekty, zájmové skupiny všech druhů vysávají ze státních i evropských rozpočtů miliardy, na bankéře, politiky a rostoucí armádu zbytečných úředníků se skládá čím dál menší skupina produktivních obyvatel a to vše, jako hnijící třešeň na dortu, završuje snaha několika euromaniaků diktovat život evropským obyvatelům, protože oni sami by to nezvládli.

A eurokreatoři pochopitelně nemohou, respektive nesmí přiznat, že je to celé omyl, paskvil a slepá cesta. Jednak nesmí přiznat vlastní pochybení, a druhak je jim v tomto marasmu dobře, neboť jsou královsky placeni, rozdávají si Nobelovy ceny, nemají vůbec žádnou zodpovědnost a jsou již mimo občanskou kontrolu. Pomalu se z nich stávají nadlidi, bez jejichž falešného úsměvu a kulatého razítka si na běžném evropském dvorku ani kuře neuprdne. Demokratické principy trhají jako toaletní papír.

Za prvé si musíme přiznat skutečnost, za druhé s tím něco dělat.

Tento smutný euro-trend je tím, proti čemu celou svoji politickou kariéru bojuje Václav Klaus. Záměrně nesprávně se to jeho odpůrci snaží označit za nacionalismus a ti nejslabší úplně ignorují argumenty a soustředí se jen na osobu VK. Nechci hodnotit amnestii ani přístup k ekologii, ani Václav Klaus není bez chyb, jako ostatně žádný člověk. Jednání senátorů, kteří dnes schválili nejubožejší čin v dějinách svobodného Česka ale nemohu označit jinak, než jako skutečnou zradu. Není totiž jednáním v zájmu občanů ČR, ale jen a jen ve vlastním zájmu těchto neúspěšných politiků, kteří skončili odloženi ve zbytečném orgánu státní moci - senátu. O tom, že senát není jen zbytečným, ale ve spojení se socialisticky orientovaným Ústavním soudem i destruktivním orgánem, už padlo mnoho důkazů. Žaloba na prezidenta ale nemá obdoby, notabene takto vykonstruovaná k prospěchu několika populistických žabařů.

Přesně proti takovým typům lidí směřovala argumentace a kroky Václava Klause po celou dobu jeho prezidentského mandátu, proti těm, kteří záměrně lžou veřejnosti, aby získali politickou moc a kteří s klidem prodají Česko za teplou židli. Byl to on, a bohužel téměř jediný, kdo se reálně zastal české veřejnosti na evropské půdě a za to mu tady a teď otevřeně a navzdory oné senátní smečce děkuji. Není to trendy a není to populární, ale je to nutné říci. Dokud se ještě smíme svobodně vyjadřovat.

http://jurutka.blog.idnes.cz/c/324379/Okamura-Skromach-Wagnerova-a-ostatni-hrdinove-senatu.html