Ta trojka by musela být z odsouzení prezidenta Klause za velezradu nadšená. „Václav Klaus už před deseti lety říkal, že když by nevyšla cesta na Hrad, jedna z možností je Evropský parlament. To není nic nového,“ řekl v rozhovoru pro časopis Týden europoslanec Hynek Fajmon, jeden z posledních rozumných v ODS.

„Nevidím důvod, abych nyní signalizoval nějaké bezprostřední politické ambice.  Ale nemyslím, že je všem dnům konec a uvidíme, co se ještě stane. Ale že bych avizoval svůj zítřejší návrat do české politiky, to se mi nejeví jako realistické. Ale nevyloučil bych nějaký pokus o politiku evropskou.“ (odpověď Václava Klause v rozhovoru pro EURO na otázku zda se vzdá politiky po skončení mandátu)

Ústavní soud včera rozhodl, že se nebude zabývat amnestií prezidenta republiky, kvůli které ho mimo jiné senátoři žalují z údajné velezrady, protože mu to zkrátka nepřísluší. Přesto si teď na chvilku představme, že by byl nějakým zázrakem skutečně odsouzen. Ostatně s včerejším rozhodnutím nesouhlasili například socialista Rychetský, pro kterého je Lisabonská smlouva pomalu posílením naší suverenity, nebo lidovkyně Ivana Janů, zvolená v roce 2001 soudkyní Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. To je ten tribunál, který v rámci ´spravedlnosti´ soudil v podstatě jen Srby a zločinům ostatních, včetně tzv. mírových sil, se obloukem vyhnul. Pokud by tedy po ukončení ústního jednání Ústavní soud senátní žalobě vyhověl a rozhodl, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, ztratil by nejen možnost znovu kandidovat na funkci prezidenta, ale zároveň by ztratil potřebnou bezúhonnost, která je obecně jednou ze základních podmínek volitelnosti kamkoli do veřejných funkcí. Součástí kandidatury ve volbách je vždy i vlastnoručně podepsané čestné prohlášení, že kandidát souhlasí se svou kandidaturou, že mu není známa překážka volitelnosti, a že nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a v době voleb proti němu není vedeno trestní řízení. Odsouzený Václav Klaus by tedy velmi pravděpodobně nemohl kandidovat (například, ale nejen) do Evropského parlamentu.

Není divu, že s žalobou přispěchali ti senátoři, kteří nemohou eurorealismus Václava Klause, nikoli euroskepticismus, jak je mylně předkládáno ve stylu stokrát opakovaná lež se stává pravdou, ani cítit. Jen si to představte. Václav Klaus zvolen do Evropského parlamentu po boku dnes už zdaleka nejen Nigela Farage, který nedávno prohlásil: „Václav Klaus kandidující do Evropského parlamentu v roce 2014 je jedna z nejlepších novinek, kterou jsem za velmi dlouhou dobu slyšel.“ Sám Klaus pak před časem zakončil rozhovor pro týdeník Euro slovy: „Nemám pocit, že bych měl bezprostředně (pozn.: po ukončení prezidentského mandátu) vstoupit do národní politiky. Navíc myslím, že je třeba na evropskou úroveň vnášet nějaké silné názory.“ A to je to poslední, co by v Bruselu při svém socialistickém tažení chtěli - silné názory na vlastní půdě v rozporu unijními doktrínami, navíc vyfutrované argumenty.

Doba se mění, ale některé osvědčené totalitní praktiky zůstávají. Nemožnost zvolit Klause a vyřadit ho tak skrze ryze politický proces z politického boje je velmi pravděpodobně jedním z cílů, který levicoví senátoři mají. V přímém souboji idejí ho totiž dodnes nedokázali porazit. Nevím, zda se k tomu nakonec Václav Klaus odhodlá, ale pokud bude kandidovat do Evropského parlamentu, můj hlas má jistý. Jestli totiž v současné době Evropa něco opravdu potřebuje, pak to není ono socialistické heslo Manuela Barrosa, Martina Schulze a Hermana Van Rompuye „více Evropy“, ale podstatně více eurorealismu.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/324738/Barroso-Schulz-i-Van-Rompuy-chladi-sampanske-Klaus-velezradcem.html