Hlody pondělní aneb miluji naše média


Dnešní média žvýkají socanský sjezd tam a zpátky, blogosféra jakbysmet. Ve zbytku se řeší Kypr. Nechápu, co je na tom srazu v plynojemu ke komentování, protože skutečností zůstává, že jsme se o programu kromě těžkého úletu pana Mládka mnoho nedozvěděli.



 Žádné intelektuální debaty o programu, prostě a jenom předem domluvené volby předem domluvených jedinců. Akorát ten Jirka Bohušovi ulítl, tak Bohuš to vrátil druhé straně s Benešovou. Programová diskuse padla ve skutečnosti pod stůl.  Pro jistotu byl sjezd ukončen o tři hodiny dříve, aby se náhodou nedostali ke slovu ti, co by snad chtěli něco doopravdy říci. Bohumínské usnesení slavnostně nezrušili, ale z projevu Bohouše nazaznělo ani náhodou, jak to s těmi komanči bude dál. Ten kdo sleduje marast naší politiky musí být zmaten. Takže jediným viditelným výsledkem je zaříznutí vlastního prezidentského kandidáta a brutální atak na živnostníky, od něhož se vzápětí distancoval kdekdo. Opakované hlasování o změně stanov omluvené Zaorálkovým filmovým bonmotem svědčícím o tom, že se socani večer ožrali, tak zůstává jako nejzajímavější výrok z tribuny. "Vždycky říkám tady v Ostravě: Nechoďte na Stodolní! Nechoďte na Stodolní! Nechoďte na Stodolní! Ale je to marné. Je to marné. Je to marné. Třicet procent vás potom ráno v sále chybí," pravil tentokrát vtipně Lubomír Zaorálek. Nu, doufejme, že tento sjezd se stane pro skomírající pravici určitým budíčkem. Moc času jí nezbývá. A hups na pár titulků.

A u Hooka napsali: Tak jsme si přečetli, my od Hooka, že ono to s penzí, tedy s důchodem, je u nás tak, že von sice je, ale vlastně není, protože vy třeba hákujete třicet let jak mourovatí, ale je vám to hovno platný, neb dle novejch výpočtů nedostanete ani kulový a navíc se pravidla oněch výpočtů měněj takovým tempem, že v celej republice jsou jen dva lidi, co to dovedou spočítat, z nichž jeden je chemik Mirda Kalousků a ten druhej se ztratil někde v Bubenči a nemůžou ho najít a když budete mít velkou kliku, tak možná dostanete tři litry měsíčně, což je prvák minimum a druhák vás to do půl roku vodstřelí na krchov, protože s tím prostě vyžít nejde a to je fakt neuvěřitelný v jakej znamenitej době to žijem, jak ti zm*di nahoře, co se cpou v poslaneckej kantýně koňským gulášem, odulá břicha se jim přelejvaj přes plastikové opasky jako jakési depresivní magma, jak se jim tři horní brady chvějou při každým nechutným krknutí, jak jejich mastné pleše zpola ukryté pod nonšalantně nahozenejma přehazovačkama odrážejí svit rtuťových EU výbojek na stěny obložené linoleem, takže to v tej kantýně vypadá jako na rozblikanej pojebanej diskotéce, jak tahle panoptikální sešlost, jež nejvíc ze všeho připomíná domorodce z Ostrova doktora Moreaua po vydatnej lajně.

A zprávy o počasí: Přichází astronomické jaro, počasí si však z toho kulový dělá. Venku chčije bílý sajrajt. A to tak, že fest. Jenom tím si vysvětluji, že nám dnes Zdeněk Škromach nepřál sluníčkový den. Domácí paní pravila, že jí to někdo dělá naschvál, protože právě přišla od holiče. Z toho by mohl vyplynout úkol navečer venčit psa. Zřejmě budu muset přezkoumat, jestli mě vlastně ještě nepíchá v tom kotníku. S příchodem nového sněhu očekávám návrat hladových ptáků. Zatím se ukázaly jen ruské vlaštovky a zlostně krákají jak Mládek na tiskovce. Asi požádám souseda aby vypustil kočku. Ta je tak šikovná, že umí pátrat i pod sněhem.

A z mého života: Praví mi horoskop. Na dveře vám zazvoní člověk, kterého jste už dlouho neviděli. Rodina z něj nebude zrovna nadšená. Já snad na ty horoskopy začnu věřit. Poněvadž o víkendu u nás zvonili podomní prodavači Ježíše. U mne, tolerantního ateisty! Jsem sice křtěný katolík, dokonce jsem měl ještě povinné náboženství. A byl jsem vzorný žák. Od pana katechety Zechmeistera jsem dostával řadu svatých obrázků. Až najednou jsem se stal sekulárním. Protože jsme s kamarádem Pavlem soutěžili, kdo bude mít víc hříchů u zpovědi. A já dostal nápad, jak vyhrát. Ve druhé třídě jsem se vyzpovídal, že jsem sesmilnil. Na vlídný katechetův dotaz, jak jsem to dělal, jsem nic zlého netuše pravil, že jsem děvčatům sahal pod sukénky. Pravda to samozřejmě nebyla. A pan farář, místo dvou zdrávasů a dvou otčenášů, odsunul svoji štólu a rovnou ve zpovědnici mi ubalil dvě po čuni. Z každé strany jednu. Ten svatý muž usoudil, že si z něho jako ze zástupce božího na zemi dělám prču. A bylo po víře. Ale tu sázku jsem vyhrál. A základy zůstaly. Desatero znám dodneška. Akorát s dodržováním mám problémy. Najmě s tím šestým přikázáním.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého - o nových socialistických daních  :

A to je dneska všecko.


Vloženo: 18. 3. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)