Taky jste někdy měli pocit, že jste se ocitli v totální virtuální realitě? Nemyslím situaci, kdy dostanete speciální brýle, jdete do 3D kina a kolem vás létají různé příšery. Myslím takovou tu situaci, kdy z vlastní zkušenosti víte, že něco je bílé, a najednou vám někdo začne vnucovat, že bílá je ve skutečnosti jen jiný odstín černé.

Tak tohle jsem zažil před pár dny při čtení týdeníku Reflex.

Novinář zde popisoval, že u nás v Teplicích to vlastně není žádná sláva, jak se občas v médiích píše. Prosím, má na tento názor právo. Jako ilustraci tristní práce teplické radnice si však fotograf vybral sérii zdevastovaných budov, aby tím demonstroval, že primátor Kubera se o město stará hlavně slovně. A tady už jdou všechny ohledy stranou. Čtenářům Reflexu je totiž k uvěření předkládáno několik fotografií zubožených teplických budov. V tomto smyslu je všechno v pořádku. Nicméně ani jedna z nich není ve vlastnictví města!

Jeden barák vlastní kraj, jiný podivná Rumunka a další zase Italové. Neznamená to, že nás to neštve a nic s tím neděláme. Mnohokrát jsme na to vlastníky upozorňovali, pokud jsme je ovšem vůbec zastihli. Podle českých zákonů, na rozdíl od jiných všude na Západě, nemá majitel povinnost, pokud žije mimo Českou republiku, nechat spojení u místní realitky, která se mu o budovu stará.

Mnoho cizinců před mnoha lety koupilo budovy a pozemky na kšeft v naději, že ceny půjdou v lázeňském městě zázračně nahoru. Nešly. Pozůstatkem této iluze je v Teplicích i všude jinde pár zdevastovaných budov.

Radnice, která není majitelem, tak musí počkat, až dostoupí chátrání do určité meze, která ohrožuje veřejný prostor. Do té doby musím jen říkat: „Promiňte, ale co mi nepatří to nemůžu ani opravit, ani zbourat.“

http://www.pravybreh.cz/2013/05/02/jaroslav-kubera-ve-virtualni-realite/