v pondělí 6. května Izrael, za nezájmu izraelských médií a nepřítomnosti premiéra Netanjahua, který byl právě na státní návštěvě Číny, se sešel s některými izraelskými představiteli

 a poté poskytl rozhovor webu Times of Israel, v němž nečekaně ostře zkritizoval politiku izraelské vlády. Proč? A proč zrovna nyní?

Karel Schwarzeberg působí jako ministr zahraničí České republiky již řadu let a zpravidla jedná tak, jak se u jeho funkce předpokládá – v souladu se zájmy státu, konzistentně s předchozími kroky, předvídatelně, diplomaticky. Občas nicméně učiní krok, který je neočekávaný, vybočující, a ať už vzbudí radost či kritiku českého občana, má každý tento jednotlivý krok s jiným obdobným cosi společného.

Vezměme takovou vysoce kontroverzní věc jako uznání nezávislosti Kosova. Bylo v zájmu České republiky uznat za nezávislý stát tuto balkánskou entitu a poškodit tak ještě více vztahy s tradičně spřáteleným Srbskem? Jaký z tohoto kroku, k němuž Schwarzenberg přistoupil bez jakékoliv širší diskuse, má český stát přínos, resp. jaké škodě jím předešel? Podíváme-li se na sousední Slovensko, které k uznání státu teroristů, pašeráků a překupníků orgánů nepřistoupilo, nabízí se jediná odpověď: Česko si mohlo uznání Kosova klidně odpustit. Ledaže…

Anebo podpora Izraele v době války s teroristy v Gaze. Ze strany Karla Schwarzenberga byla jednoznačná, věcně správná, ale opět se nabízí otázka, zda skutečně byla tato podpora v zájmu České republiky. Co jí přinesla? O co by Česko přišlo, kdyby této podpory nebylo? A opět se nabízí odpověď, že si Česko mohlo podporu Izraele klidně odpustit. Ledaže…

Stejně tak hlasování Valného shromáždění OSN v listopadu 2012 proti přijetí „Palestiny“ do Organizace spojených národů, kdy Česká republika jako jedna z mála zemí světa hlasovala proti. Byť zdůvodnění tohoto kroku bylo racionální, přesto Česko vyčnívalo z řady, když drtivá většina ostatních přátel Izraele volila zdržení se hlasování, jehož účinky byly stejné, avšak postoj nebyl vyjádřen tolik explicitně. Co přineslo České republice otevřené hlasování proti? Jaká škoda by jí vznikla, kdyby se hlasování jen zdržela? Ať člověk přemýšlí jakkoliv, nic ho nenapadá. Ledaže…

A naopak nynější kritika Izraele, který musí působit po předchozích Schwarzenbergových prohlášeních jako studená sprcha, byť ministr vlastně neříká nic nového, jen explicitně vyslovuje to, co jindy říkal v náznacích či jinak nepřímo. Avšak opět se nabízí otázky. Proč byla tato kritika vyslovena takto otevřeně? Proč zrovna nyní? A proč si ministr sjednal obsáhlý exkluzivní rozhovor, aby s jeho názorem – který je ovšem i názorem České republiky, jejímž je ministrem zahraničí – byla seznámena veřejnost? Nedává to příliš smysl, neb přínos pro Českou republiku je zdá se nulový. Ledaže…

Inu ano. Ve všech zmíněných namátkových případech byl Schwarzenberg o učinění zmíněného kroku požádán. Uvedené kroky nebyly žádným přínosem pro Českou republiku ve vztahu ke Srbsku, Kosovu či Izraeli a „Palestině.“ Byly ale přínosem – minimálně pro současné vedení ministerstva zahraničí – ve vztahu k mocnosti, jejíž zájmy Karel Schwarzenberg v dresu České republiky poslušně hájí.

Nezlobme se proto na usínajícího starce za jeho kritiku Izraele. Nemůže za ni, stejně jako za předchozí podporu. Je to loutkař, kdo tahá za nitky a kdo rozhoduje. Někdy k naší spokojenosti, jindy k naší kritice. Schwarzenberg za nic nemůže. Jen jako loutka poslušně dělá, oč byl zrovna požádán.

http://eretz.cz/2013/05/karel-schwarzenberg-jako-poslusna-loutka/