Děkuji pořadatelům dnešní akce za to, že mi dali možnost zde promluvit. Přicházím sem jako bývalý student VŠE, který svá studia ukončil před neuvěřitelnými 50ti lety, ale i jako dnešní člen Vědecké rady Národohospodářské fakulty a jako profesor na téže fakultě.

 Měl bych se přiznat k tomu, že jsem na této absolventské akci ještě nikdy nebyl, pocit příslušnosti k VŠE však v sobě mám. Měl jsem ho vždy a nijak ho neskrývám. K VŠE se rád hlásím.

Tato škola (spolu s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy) v éře minulé i předminulé svými absolventy vydatně zásobovala český politický a ekonomický establishment. Z vlastní zkušenosti vím, že např. v 90. letech vlády více než z poloviny tvořili absolventi VŠE. V dnešní vládě však není absolvent VŠE ani jediný. Není to už třeba? Zhoršila se VŠE? Zlepšily se jiné vysoké školy? Dostaly se tyto školy do čela našich intelektuálních výbojů či hospodářsko-politických iniciativ? Nevím, jako pamětník musím ale říci i to, že ani v 60. letech naši, jak se nám tehdy zdálo, historickou ekonomickou reformu nerazila VŠE, ale Ekonomický ústav ČSAV a stejně tomu bylo i v 80. letech, kdy byl v čele Prognostický ústav ČSAV.

To není kritika, to je povzdechnutí si. VŠE je dostatečně vytížena výukou a provozem školy, což je ostatně její hlavní smysl. A to zejména dnes, kdy jsou vysoké školy a vysoké školství u nás i ve světě v evidentní krizi. Nevěřím školám, které se předhánějí v tom, že budují vědecké parky, „centra excelence“ či moudré poradenské firmy. Nevěřím školám, které se holedbají leckdy velmi sporným, státem dotovaným výzkumem a přitom zapomínají na to hlavní – na výuku studentů.

Neodvažuji se příliš zvysoka hodnotit, jak se dnes na VŠE učí, protože to dobře posoudit neumím, ale občas mne zneklidní setkání s některými jejími absolventy, kteří se mi zdají být skutečnou, poctivou ekonomií, resp. ekonomickým způsobem myšlení téměř nedotčeni.

Před půl stoletím nás sice škola učila dost jiné věci než dnes (a mnohé z nich byly zcela absurdní), ale alespoň podle své vlastní zkušenosti – která byla ovlivněna i tím, že jsme ještě měli i pár „starých“ předkomunistických profesorů – si dovolím tvrdit, že nás při vší své problematičnosti učila se učit, učila nás kriticky myslet, učila nás se nad věcmi zamýšlet a učila nás nepřijímat vnucované pravdy. Čím více nám je vnucovala, tím více jsme jim nevěřili. Učila nás klást otázky. Sobě i učitelům.

Za důležité – možná trochu staromódně – považuji to, že přítomnost ve škole byla povinností. Díky tomu jsme byli v každodenním kontaktu se svými vyučujícími i mezi sebou navzájem. Bez vedení – osobního i lidského – studentů nemůže být efekt vysokoškolské výchovy plnohodnotný. Ve škole jsme trávili spoustu času. Zkoušky byly v drtivé většině případů ústní, kontakt se zkoušejícími byl bezprostřední. Nesehrál v tom všem nešťastnou roli i tzv. systém kreditů?

Deprimuje mne, že současní studenti nemají na studium stejnou koncentraci, jako jsme měli, resp. museli mít my. Dnes má skoro každý student vedle studia nějaké zaměstnání. Nedovedu si to představit. Nemám nic proti včasnému získání praktických zkušeností, ale nesmějí být na úkor studia. Často si proto kladu otázku, zda jsou dnešní studenti neskonale schopnější, než jsme byli my, nebo zda je dnešní škola lehčí. Třetí verzi odpovědi nemám. Deprimuje mne i to, že dnešní učitelé stačí současně učit na více školách najednou a ještě k tomu mají své konsultační firmy. Kdy se připravují na výuku? Mám za rok desítky přednášek a projevů a vím, jak obtížná práce to je.

Není možné si nevšimnout i toho, že se VŠE rozutekla do nesmírné šíře. Spousta zde vyučovaných předmětů se ekonomie vůbec netýká. Důsledkem je, že škola v mnohém ztratila svou vnitřní soudružnost. Vadí to? Myslím, že ano. Obávám se také, že se zde různé okrajové předměty, které patří na jiné vysoké školy, neučí na potřebné úrovni.

Nejde o informace. Ty se sice díky internetu staly dostupnějšími, ale informace se přetvářejí ve znalosti (a vědomosti) jen tehdy, je-li k dispozici návod (neboli teorie), kam tyto informace ukládat a jak s nimi pracovat. Jinak jsou prázdnem a chaosem. Neztrácí se tento „návod“? Nechybí výuka teorie? Nenastala v tomto ohledu nějaká chyba?

V oboru výuky ekonomie považuji za nejvážnější úkol dneška vážně se zabývat dvěma okruhy problémů:

1. Škola má učit ekonomicky myslet. Má učit „the economic way of thinking“, nemá vyučovat nespojitý chaos dílčích poznatků. Důslednou výuku „ekonomického způsobu myšlení“ jsem zde na škole postrádal vždy, ve všech fázích života školy, ve všech – politicky se velmi lišících – obdobích, ale důvody bývaly jiné než dnes. Často byly politické a ideologické. Tyto důvody dnes nejsou. Přesto to jako problém zůstává. Ekonomicky myslet se nemá učit na jedné specializované katedře, to má být jádro toho, co si každý student ze školy odnese. Mám na mysli soustředit se na

- výuku zcela důsledného myšlení v kategorii porovnávání nákladů a výnosů,

- na schopnost vnímat nejen náklady viditelné, přímé a relativně snadno měřitelné, ale i nepřímé, a zejména náklady příležitosti či nevyužité příležitosti (opportunity costs) veškerých lidských aktivit,

- na výuku schopnosti uvažovat v kategorii komparativních výhod,

- na důsledné odlišování stocks and flows (zásob či stavů a toků), ale i exogenních a endogenních veličin,

- na porozumění významu času, intertemporálního hodnocení a klíčové ekonomické myšlenky, kterou je diskontování,

- na chápání ekonomie jako behaviorální vědy, čili vědy o chování člověka ve velmi širokém slova smyslu, ne o surovinách, hotových výrobcích, či nejmodernějších strojích, jako vědy o lidském rozhodování, jako vědy o nejen explicitních, ale i implicitních trzích, atd.

Mám strach, že takto jasně a nekompromisně to VŠE studenty ani dnes neučí.

2. Druhý problém, který cítím neméně silně, je spojen s evidentní absencí všeobecně sdílené elementární ekonomické mainstreamové teorie učitelským sborem VŠE. Nejde mi o omezování svobody vysokoškolského učitele učit. Jde mi „jen“ o omezení jeho pseudosvobody, což není nic jiného než omezení jeho nedisciplinovanosti. Vyjadřuji tím svůj nesouhlas s tolik se rozmáhající absencí respektu k tomu, co tvoří nezpochybnitelné jádro ekonomie. Toto říci, je dnes politicky nekorektní, téměř zpátečnickou myšlenkou pro všechny postmodernistické nositele ideologie permanentní revolty proti jakémukoli řádu. Pro všechny vědomé či nevědomé stoupence Derridy a jeho dekonstruktivismu. Zpochybňování mainstreamového jádra ekonomické vědy je samozřejmě plně legitimní, ale patří na speciální seminář o metodologii ekonomie či na kurs komparativní analýzy ekonomických doktrín, nikoli do běžného kursu zabývajícího se parciálními ekonomickými subtématy.

To všechno mne velmi trápí a škola by s tím měla něco dělat. Jsem si vědom toho, že to, co jsem teď ve stručnosti říkal, není vyčerpávající analýzou, ale náznakem postoje člověka, který ekonomii respektuje, ale současně člověka, který se na školu dívá – a nemůže jinak – zvenku. A může se v lecčems mýlit. Snad to k nějaké diskusi povede.

vystoupení na setkání absolventů VŠE, Vysoká škola ekonomická, Praha, 18. května 2013

http://www.klaus.cz/clanky/3367