Problém presumptivního profesora Putny připomíná pořekadlo o sezení na dvou židlích. Tento muž je jedním z mála českých akademiků, který je veřejnosti dobře znám jako určitá společenská veličina.

Dává-li Ústava ČR prezidentovi právo jmenovat vysokoškolské profesory, jde jen o víceméně neutrální prestižní konfirmaci? Nemůže se jednat i o cosi vážnějšího? Právě o ono přijetí mezi nejodpovědnější společenské elity? Jistý osobní souhlas prezidenta, představitele státu jako celku, s tím, že daná osoba je hodna titul používat? Ano, snad je to anachronické a autokratické, ale má to něco do sebe. Pokud by platilo prvé do důsledku, musí prezident jmenovat libovolného darebáka navrženého akademickou obcí? V pořádku je i nárok na subjektivní uchopení ze strany toho kterého úřadujícího prezidenta. Vždyť co neudělá jeden prezident, může učinit další.

Posuzovat Martina C. Putnu má v daném kontextu právo jen prezident, kterého i s jeho kompetencemi nedávno zvolila poměrně přesvědčivá nadpoloviční většina voličů, což onen „mravní mandát“ jen posiluje. V jistém smyslu může být docent Putna první obětí přímé prezidentské volby. Je jasné, že Miloš Zeman se vydal na velmi tenký led, ale neučinil špatně. Bránit Putnu v prvé řadě jako oběť homofobie a prezidentova politického odpůrce je dětinské, protože v podstatě jde o to, zda může být autoritou někdo, kdo ji sám příliš neuznává, a zcela vědomě na tom staví svou image.

Ať už Zeman Putnu nakonec jmenuje nebo ne, projevil dobrý konzervativní instinkt.

http://virtually.cz/journal/?q=dve-zidle-pro-putnu