Naše země prožívá v těchto dnech zatím největší krizi a ohrožení demokracie od roku 1989. Ne nepodobnou „slavnému“ únorovému puči v roce 1948.

Sice se mírně změnily pohnutky a „argumenty“ nicméně cíle zůstávají stejné. Je jedno jestli vládu lůzy nazveme „vládou lidu“ nebo „přímou demokracií“.

Stejně jako v minulosti je demokracie handicapována dodržováním zákonů a ústavy, zatímco zástupci totalitních manýrů si z nějakých zákonů, ústavnosti a demokratických principů, nikdy těžkou hlavu nedělali. Vůle „lidu“ byla nad zákon a účel vždy světil prostředky.

Pro totalitní darebáky nebyla demokracie nikdy cílem, ale vždy jen prostředkem jak se dostat k moci. To platí o Zemanovi, Babišovi, Bártovi, Okamurovi a dalších.

Atmosféra ve společnosti začíná již delší dobu získávat ty nejhorší totalitní rysy. A řada politiků (zejména výše jmenovaní) na takovouto náladu velice dobře slyší.

Anonymní akcie samy o sobě nijak demokracii neohrožují. Demokracii naopak ohrožují populističtí politici, kteří chtějí samovolně potlačit nebo omezit jednu z forem vlastnictví. To, že někdo anonymních akcií zneužívá, je věc zástupná, kterou lze řešit standardními trestně-právními metodami. Ale to je trošku víc namáhavé, tak je jednodušší omezit určitou svobodu všem.

Jistě není pěkné, když si ředitelka úřadu premiéra najme vojenské zpravodajce na sledování své milostné sokyně. Ale neohrožuje to demokracii. Demokracii naopak ohrožuje, nechá-li si třeba jeden bývalý ministr vnitra sledovat politické protivníky či významné podnikatele a takto získaných informací třeba zneužije ke svému zázračnému zbohatnutí.

Nedemokratické není ani, pokud dvě nejsilnější strany uzavřou opoziční smlouvu a umožní tak sice ne právě ideální, ale přece jen fungování státu. Normální naopak není více než 10 let trvající studená občanská válka, která standardní chod státu paralyzuje.

Přímá volba prezidenta ukázala v plné nahotě naši demokratickou nedospělost. A to nejen zvolením komunistického lháře, velmi deformovaného charakteru, ale i dětinsky stupidní kampaní na podporu jeho protivníka. Hned několik prvních měsíců jasně ukázalo, že přímá volba prezidenta byla uspěchaná a že to byl tragický omyl. Bohužel tady zklamala celá naše politická reprezentace, která podpořila tento paskvil pod dojmem snadno získaných politických bodů.

Současná krize je fatálním selháním naší pravice. Místo toho, aby bombardovala Ústavní soud stížnostmi na protiústavní a parlamentní demokracii odporující jednání prezidenta a jeho nohsledů typu Mynáře, místo toho, aby pravicoví senátoři podali ústavní žalobu pro vlasti(vele)zradu, sedí naše pravice s rukama v klíně. A největší chybou byla bezesporu demise vlády, která znamenala předání moci v zemi nekontrolovatelnému diktátorovi, který demokraticky zvolenou vládu nahradil partou svých profláknutých kumpánů.

Jak jsem již uvedl, ve společnosti už více než 10 let zuří studená občanská válka, která hrozí přerůst v otevřenou. Nejsem si jist, zda ještě existují ústavní mechanismy, kterými by šlo pučisty eliminovat. Pokud ano, měly by být co nejrychleji uplatněny, neboť několik desítek byť možná problematicky a diskutabilně zatčených pučistů je mnohem menší zlo než později statisíce protiprávně vězněných a možná tisíce popravených „třídních nepřátel“.

http://simonik.blog.idnes.cz/c/350842/Za-24-let-jste-nic-nepochopili.html