Ostatně se to dalo čekat, protože už pár dní avizoval, že zvažuje odchod z ODS. Není náhodou, že nejvíc krokodýlích slz neroní ODS, ale někteří mediální mágové, kteří se za něj ohánějí nálepkou nejúspěšnějšího politika ODS. Zasvěcení však říkají, že otázka jeho nezvolení a z toho vzniklé trucovitosti jsou jeho vlastní personální rošády v resortu spravedlnosti. Mnozí říkají že fakticky odstartoval pád Petra Nečase a celé ODS, zazněl i termín „Ištvanův táta“. Ostatně jeho pád nebyl zas až tak překvapivý. Svědčí o tom příběh ze sněmu ve středních Čechách, kde mu jistý René Franěk doporučil, aby si za poštvání státních zástupců na Petra Nečase šel na toaletu prostřelit hlavu. Dušan Šrámek na margo Jiřího Pospíšila píše: Jako ministr spravedlnosti prokázal naprostou bezskrupulóznost v personálních otázkách, kdy byl schopen likvidovat či naopak protlačovat do funkcí jednotlivé osoby jenom na základě jejich aktuálního mediálního obrazu, případně podle toho, jak mu šly na ruku. To se projevilo především v otázce personálních čistek na vedoucích místech státního zastupitelství. Ještě jako člen Topolánkovy vlády se zastával nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, včetně postupu jejích podřízených v kauze tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka. To mu ovšem nebránilo v tom, aby koncem roku 2010 podal návrh na její odvolání z funkce. Původně byl totiž Pospíšil ve vznikající vládě Petra Nečase vyjednavačem pro oblast školství, a počítalo se s ním právě na tuto funkci. Sám ale prahnul po opětovném získání daleko prestižnějšího ministerstva spravedlnosti. Snaha zalíbit se neoficiálnímu protikorupčnímu mediálnímu mainstreamu vedla Pospíšila tak daleko, že se neváhal spojit i s osobami, které svým vystupováním ODS, respektive vládu přímo poškozovaly. Ať již to byla Lenka Bradáčová či v případě kauzy koupě kněžského semináře ve Vidnavě pro Vězeňskou službu, kdy mu hrozilo nějakou dobu obvinění, s Hanou Marvanovou či Václavem Láskou. Celá Pospíšilova politická kariéra je založena na vytváření osobního mediálního kultu. Své politické názory je ochoten měnit prakticky ze dne na den jenom podle momentální společenské poptávky. Nikdy nebyl týmovým hráčem, ale vždy se řídil jenom vlastním osobním prospěchem. To ostatně prokázaly i obě poslední volební kampaně – do krajských a do předčasných voleb, v nichž se separoval od celostátně vedených kampaní a snažil se hrát svou osobní. Díky budované nálepce protikorupčního bojovníka se Pospíšil postupně stal prakticky neodvolatelným. Petr Nečas se k tomuto kroku odhodlal, až když bylo pozdě a Pospíšilovi se podařilo dotáhnout čistky ve státním zastupitelství do konce. Nečasovo váhání jej nakonec stálo osobní politickou kariéru, pád koaliční vlády, a především předčasné volby, které přinesly občanským demokratům drtivou porážku. Jestliže lze personifikovat odpovědnost za současný neutěšený stav ODS, lví podíl na něm má právě Pospíšil. O oblibě tohoto tzv.nejoblíbenějšího politika ODS svědčí i obliba u veřejnoprávního Václava Moravce, kde byl jako doma. Někteří říkají, že ta obliba byla až tak veliká, že se s nezávislým moderátorem spřátelili i osobně. Tak počkejme, kam ho okruh lidiček, jejichž je oblíbencem vystrčí. Nechci spekulovat, ale že by dostal chuť na koblihy a kostelecké párky? Vyčkejme a podívejme se na pár titulků.

Hlody páteční aneb miluji naše média