Zase jsem našel něco co mně pobavilo. Tak se  o to dělím. Doufám, že o tom nebudou psát v zahraničí.

Před čajovnou stála studentka evropské regionální politologie Ruth Budláková v batykovaných hadrech a klepala se zimou. Podzimní povětří sdílel s ní student multikulturní sociální ekologie Josef Zouda. Čekalo se na třetího lůzra, studenta environmentální botaniky a biologie Karla Líněho, respektive nešlo o Líněho osobně, ale o to, zda přinese nějaké to brčko.

- "Máš tady něco na kabátě," povšimla si Budláková.
Zouda zaostřil. Posledního špeka vyhulil před hodinou a tak mu ještě dělalo potíže fokusovat na blízké předměty.
- "To je asi vod hořtice. Koupil sem si před Priorem hotdog."
- "Fuj ty prase! Vzpomínáš, co říkal Lennon? Nejez nic, co má tvář."
- "Ale párek nemá tvář, vole."
- "Jo, párek nemá tvář, to je pravda," zamyslela se Budláková. Něco jí v té větě nesedělo, ale i jí hulení už rozpojilo nějak moc synapsí a tak to nechala být. "Lee Harvey Oswald byl svině", řekla místo toho.
- "Ten prodává ty hotdogy? To je fakt, zdál se mi ňákej divnej."
- "Ne, ten zastřelil Lennona."
- "Nezastřelil náhodou Kennedyho?"
- "To je jedno, když zastřelil Kennedyho, zastřelil by Lennona taky. Je to jedna verbež. Začíná to zbraněma v soukromých rukou a končí to koncentračníma táborama... ban the bomb!"
Líně se líně přišoural.
- "Máš?"
- "Nemám. Huhulák šel odpoledne na pole, ale cestou se zhulil a ztratil se v lese. Ještě nepřišel."
- "No a co budem dělat, když nemáme co hulit?"
- "No.. asi nic. Nebo pudem na bukkake party?"
- "A kdo tam všechno bude?"
- "My tři."
- "Tak to neni nic moc."

Skupinu mladých perspektivních kádrů, pilířů budoucího důchodového systému, zachvátila mlčenlivá skepse.

- "Já mám vole nápad. Sjedem se jak sáně. Bufotoxin, vole, znáte?", promluvil budoucí environmentální biolog Líně. "To produkujou ropuchy, aby votrávily útočníka, který je zkusí sežrat. Když to volízne člověk, tak má halucinace a hučí jak eletrický dráty."
- "No přece nebudem lízat žáby...! Ahmed chtěl, abych mu ho vzala do pusy, já řekla nouvej, a teď budu lízat žáby? Ses posral."
- "Žáby ne. Ropuchy to musej bejt. A hlavně je to úplně ekologický. Představ si, kolik tun cé ó dvě by se nevypustilo do vzduchu, kdyby lidi přestali hulit a místo toho lízali ropuchy. Je to významný příspěvek v boji proti globálnímu voteplování. Nepříjemná pravda. Možná to má věčí přínos než biopaliva nebo větrný elektrárny," projevil Líně sklon k realismu.
Na takový argument Budláková slyšela. Ahmed prostě neuměl svoje požadavky podpořit správnou argumentací.
- "Kdyby lidi přestali hulit, podpora myšlenek globálního oteplování by markantně klesla", poznamenal Zouda, který stál na skeptičtější straně.
- "No každopádě deme. Čeká nás environmentálně příznivá trvale udržitelná ropuší jízda, vole."

Výjev připomínal záběry z filmu Král Šumavy. Ministr Bursík by se každopádně podivil, v jakém nečase jeví mladí lidé zájem o chráněné živočichy. Budláková vláčela svou dlouhou sukni bahnem do míst, kde se ozývalo tlumené kuňkání. S tlumeným pleskáním přeskákal občas přes stezku nějaký živočich. Tak dospěla trojice až doprostřed bahité louky. Líně zkušeně zalovil rukou v bahně a vytáhl nějakou hnědou hroudu, která kolem sebe hrabala nožičkama.

"Výborně. Je to ona. Bufo bufo. Vidíte nejdokonalejší ekodrogu." Líně se nadechl a začal žábu olizovat. Letitý živočich velký jak bačkora ztuhl hrůzou, za svůj život v bažině už zažil kdeco včetně práškování z letounu Čmelák, které bylo v místní ropuší komunitě uctíváno jako Den holocaustu, ale aby si na stará kolena užíval orálně se studentem environmentální biologie, to skutečně nečekal. Jeho obranný systém zahájil masívní produkci toxinu. Líně po chvíli odhodil olízanou ropuchu a blaženě se zatvářil. "Ty vole, to je jízda. Dejte si taky. Jééé támhle ten fialovej mrak vypadá jako Dana Kuchtová!"

Zouda také hrábl do bahna a něco vylovil. Olízl to.

"Au to to píchá, vole!"
"Ty vole, to neni ropucha, to je ježek!"
"Tak sem dej tu baterku."
"Jo, tohle by šlo."

Byla řada na Budlákové. Ve zbytcích světla zapadajícho slunce popadla menší zelenou žábu a olízla ji. Připadalo jí to zhruba stejné jako dělat to s Ahmedem...

"Ty vole já vidim prince z pohádky."
"Já vidim taky prince".
"No já taky vidim prince ty krávo".
"Tak to máme všichni stejnou halucinaci. Čet sem vo tom v Respektu, že je to nemožný."
"Tak to asi nebude halucinace, woe. Von se k nám vetřel. Jestli to neni ňákej streetworker. Nebo zakuklenej fašista z toho Komorousovo gestapa."

"Lepá děvo, děkuji ti mnohokráte. Dva tisíce let jsem čekal na vysvobození z hrozného prokletí..."
"Na streetworkera mu to dost blbě kecá."
"Ale má krutě hustej outfit. To je ten novej set vod Ňů Jorkra?"
"...podle proroctví čarodeje Ignáce pojmu tě za ženu svou a budeme žít štastně na věky..."
"Je to dobrej magor. Hej vole, na čem jedeš? Houby? Papírky? Ganja, jedna ruka dlouhá, chápeš...?"
"Chovej se slušně, burane, nebo tě dám vsadit do želez. Jsem princ Dušan, vládce Říše zapadajícho slunce. Proklel mě čaroděj Ignác, protože jsem jel na koni v uzavřené obci rychlostí 54 sáhů za hodinu... ve správním řízení mě proměnil v ropuchu a až prý mě políbí krásná panna, budu osvobozen a pojmu jí za ženu..."
"Jo tak to máš blbý. Budláková není panna ani omylem, to máme oba spolehlivě zjištěný, a krásná... no podiv se sám."

Ve světle baterky se objevil Budlákové prázdný pohled a uhrovitý vybledlý obličej lemovaný dredovitými smotky. Dušan usoudil, že ve srovnání s jeho současnou partnerkou ve světě obojživelníků neobstojí a vyvodil z toho závěry. Do tmy se ozvalo plesknutí, jako když spadne deset deka žabího masa na zem a pak tlumené plácání vydávané kvapně se vzdalující vyděšenou ropuchou.

Pohádka tedy měla v mezích možností docela dobrý konec. Princ Dušan první setkání s modernizovanou občanskou společností neustál a raději volil dalších několik tisíc let v bažině. Škoda, že my ostatní takovou možnost volby nemáme...

--------------------------------------------------------------------------------

7.11.2007 D-FENS
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2007110701