Ale oni zvedli výzvu jakoby chtěli říci: Tak se ukaž, co vypotíš ty. Tak jsem vypotil. Dnes mi dali prostor, tak uvidíme, jak mne sepsují diskutéři.
A toto jsem napsal:
Těžká otázka.
Možná proto, že jsem se tu narodil a s mateřským mlékem jsem ssál zdejší atmosféru. Atmosféru největší vesnice tohoto státu, jak říkají někteří. Tu vesnici v tomto bonmotu neberu jako nic hanlivého. Je to nejpřesnější vyjádření brněnských poměrů, kdy se zná kdekdo s kdekým, kdy si vidíme tak řečeno do kuchyní. A někdy i do ložnic.
Možná proto, že jsem si tu rozbíjel svá kolena, možná proto, že jsem tu prožíval své první lásky, možná proto, že jsem se tu oženil a klopotně budoval své hnízdo, z něhož vyletěli dva malí Pavouci, což je přezdívka, kterou mají chlapi našeho rodu od nepaměti. Nevím. Prostě tu mám rodinu, přátele, a práci.
A to, že sem patřím shledávám pokaždé, když vyrazím za hranice“všedních dní“ – čím dále jsem od domova, tím víc se mně začne po krátké době stýskat po Brnisku. Po přátelích a možná i po nepřátelích(a že jsem si jich za těch 20 let v politice stačil nadělat).
Asi žiji v Brně rád proto, že je to můj domov. I když mu Pražáci říkají obydlená zatáčka mezi Prahou a Vídní. Mám tu zatáčku prostě rád protože ja taková jaká je. Trochu město, trochu vesnice.
Ing Petr Paulczynski (Pavouk)
Brněnský zastupitel a emeritní brněnský radní