Slunečná neděle na zámku v Lysicích. Památkový ústav tam pořádal první ročník Hubertovy jízdy. Masterem byl Václav Vydra. Je to borec. Jeho kůň vůbec neměl uzdu ani udidlo. Byl ovládán koleny a slovem.
Slunečná neděle na zámku v Lysicích. Památkový ústav tam pořádal první ročník Hubertovy jízdy. Masterem byl Václav Vydra. Je to borec. Jeho kůň vůbec neměl uzdu ani udidlo. Byl ovládán koleny a slovem.
Některým účastnicím vlály klobouky i ňadra
Tohle je idyla jak ze starých časů
Hubertovy jízdy jsou vzpomínkou na pradávnou tradici parforsních honů. Kolébkou parforsních honů je Anglie. Šlechta tehdy za zvuku lesních rohů vyjížděla na svých koních se smečkou několika desítek loveckých psů po stopě lišky. Tato tradice se přenesla v předminulém století i k nám a dnes přetrvává právě v podobě jízdy na počest sv. Huberta, patrona lovu.
Lišku nyní představuje jezdec s liščím ohonem připevněným na rameni, který se vydává první na trasu do terénu. Následuje ho lot jezdců a koní s masterem (čti mástrem) v čele. Master je nejdůležitější osoba jízdy. Pečlivě zaznamenává veškeré prohřešky jezdců ? pády, odmítnutí skoku, různé neposlušnosti a drzosti, mezi jeden z nejhorších přestupků patří i předjetí mastera.
Celá jízda je ukončena závěrečným dostihem ? Halali. Zde přichází ke slovu také ?liška? ? jezdec se zmíněným ohonem, za kterým se všichni vydávají a v plném trysku se ho snaží dostihnout a ohon ukořistit.