Jak napálit cikána


My, co už máme po dovolených a vrátili jsme se ve zdraví z různých koutů světa, jsme se sešli opět v naší hospůdce a zasedli ke kulatému stolu. No není doma krásně? Tak tam sedíme, probíráme samá důležitá chlapská témata a děláme to, co umíme nejlépe.



Popíjíme pivečko a užíváme si života, zatímco naše hezčí a mladší polovičky cvičí jógu, aby zůstaly krásné a nám se líbily.

Zrovna probíráme velice zapeklitý problém. Kde jsme ve světě viděli ta nejkrásnější stvoření a ne a ne se  shodnout. (To bude asi tím, že jsme velicí znalci a máme zkušené oko.) Pojednou k nám přistoupil postarší děda a poprosil o "slyšení". Občas se to stane, protože Doktor je opravdu doktor, Chrobák je právník, já starej vůl a tak podobně. Děda se k nám posadil a začal vyprávět svou smutnou životní zkušenost. Naivně pustil do domu dvě slovensky mluvící "prodavačky pracích prášků" a samozřejmě, že mu při "předváděčce" z hrnku ukradly 28 000,-Kč.  Babička ležela po operaci kyčle v krajské nemocnici a peníze měli ušetřené na její lázně. Co teď? Proč to babičce v nemocnici říci nechtěl, je vám asi jasné. A tak děda vzal všechno zlato, co doma našel a šup s ním  do zastavárny v bláhové naději, že četníci ty "prodavačky" chytí a on dostane peníze zpět. Vykoupí zlato a vše dobře dopadne. Inu stáří, kdo ví, jak na tom budeme my. Když zjistil, že policisté ty dvě straky nechytí (leda by se šly udat samy), tak šel do zastavárny vykoupit své zlato zpět.

A tady to začalo. Zlato tam bylo, ale dědovi ho chtěl zastavárník prodat zpět za sedminásobek ceny, než děda za zlato původně utržil. A tak nešťastný děda sedl na autobus a jel domů. Co měl taky dělat. No a teď sedí tady a kouká na nás s jakousi nadějí v očích. Všichni jsme upřeli oči na Chrobáka a čekali na jeho verdikt. Od čeho taky právníci jsou, že ano?! "Není žádná právní šance dostat peníze zpět, nebo někoho potrestat". Tak tohle nám oznámil kamarád, kterého známe od druhé třídy ZŠ! Možná to bylo tím pivem nebo erupcí na slunci (dodnes to nevím), když jsem dědovi slíbil, že se na to podíváme a určitě něco vymyslíme. Děda se zvedl a děkoval, jako by měl ty peníze už doma. Teď už víte, proč si někdy řeknu, že jsem starý vůl. Taky jsem to od kamarádů pěkně schytal a právem. Nakonec se asi v Chrobákovi "něco" hnulo a oznámil nám, že ví jak na to, a začal nám rozdávat role v jeho plánu.

Part 1.

Vhodně oblečen jsem vstoupil do zastavárny, kde mě uvítal "udělaný" cikán. "Tak co panko, co máš na predaj"? Ukázal jsem zlatý prsten a vysvětlil mu, že jsem si ho vypůjčil z rodinné kolekce a že má nedozírnou cenu. "Potřebuji ho tady zastavit pouze na 24 hodin a pak ho hned vykoupím zpět", vysvětluji mu, že mi na prstenu hodně záleží.  "Kdyby se to dozvěděl brácha, co je na kriminálce, tak nás nechá zavřít oba dva", dodal jsem vystrašeně.  A požaduji  za něj 20 000,- Kč." Cikán se usmál a řekl, že takových nabídek tu má každý den několik. Ale  když jsem to já, tak mi prý udělá super cenu.  Že o   žádnou kriminálku nestojí, protože u něho je všechno "legál". " Dvanáct stovek " byla jeho super cena. "Vjac ani "ň", oznámil mně a odpočítal peníze. Snažil jsem se mu vysvětlit, že prsten má stokrát větší cenu, než je dvanáct stovek a kdybych nebyl  ve velké finanční tísni, tak bych se tu nikdy neukázal. Nakonec jsem vyfňukal 1500,-Kč a šel já starej vůl pryč.

Part 2.

Druhý den dopoledne vystupuje z Mercedesu a vchází do zastavárny perfektně oblečený cizinec. "Ne, nic nechci prodat, ale koupit", odpověděl zastavárníkovi na jeho obligátní otázku lámanou češtinou. Jsem v tomto městě obchodně na skok a chci něco koupit mé ženě k narozeninám. Cikánovi zasvítily oči a hned začal nabízet. Cizinec ho ignoroval a upřel pohled na "můj" prsten. "Ukažte mi tady ten prsten", přikázal. Vysvětlil  zastavárníkovi, že tu má nádherný kousek ze vzácné kolekce a že to bude pro jeho ženu to pravé.. Cikán se ošíval a málem nám svou lakotou zhatil plán. Cizinec pořád chtěl prsten koupit a zvedl cenu až na 98 000,-Kč! Cikánovi se leskly oči chtivostí, když viděl u cizince tolik peněz v hotovosti, ale strach z kriminálu byl větší. Nakonec se dohodli, že pokud nepřijde majitel prstenu do šesti odpoledne, tak mu ho za ty peníze prodá. Cizinci se taková dohoda moc nelíbila, ale co mu zbývalo?

Part 3.

V zastavárně se odpoledne znovu objevuji já a chci si odkoupit zpět svůj prsten. Ale milý cikán mně za něj nabízí 10 000,- Kč. Vysvětluji opět, že prsten je ze vzácné kolekce obrovské ceny a že ho nemohu prodat. "18 000 ,-Kč", skočil mi do řeči. Zaváhal jsem ale jen na chvilku "Ne nezlobte se, nemohu." 25 000,- Kč a ani o halier vjac, posledná ponůka". Trval jsem na svém a chtěl prsten zpět. Jelikož jsem povaha měkká a poddajná, tak jsem nakonec podlehl částce 35 000,- Kč a prsten neochotně prodal.

Part 4.

Sedíme v naší hospůdce,  popíjíme pivečko a přeme se, kde jsou nejhezčí holky a užíváme si života.  Bože, to je slastný život, a ještě když vám to pivo platí nějakej starej děda.

http://jaroslavmrazek.blog.idnes.cz/c/150593/Jak-napalit-cikana.html

 


Vloženo: 12. 8. 2010, autor: Jaroslav Mrázek (petr@paulczynski.cz)