"Kolik?" Naklonil jsem do temnoty taxíku. "Dvatisíce rupií." Odpověděly bílé zuby. "Tolik? To je absurdní! Za to bych si mohl koupit iPhone." Silueta v plechovce nehla ani chlupem. "Co to je?"
"Kolik?" Naklonil jsem do temnoty taxíku. "Dvatisíce rupií." Odpověděly bílé zuby. "Tolik? To je absurdní! Za to bych si mohl koupit iPhone." Silueta v plechovce nehla ani chlupem. "Co to je?"
- "iPhone?" - "Ne, absurdní." Narovnal jsem se a rozhlédl se po ulici. O vedlejší taxík se opíral indický cigoš tlustý jako Helena Růžičková a hubě měl tolik zlata, kolik je ho na korunovačních klenotách. Otřepal jsem se. Sehnul jsem se zpátky. "Dám ti tři kila a kilo navíc když nenabouráš." Hlava uvnitř se zakývala. "Nastupte si pane." Super. Ušetřím stovku.
Jeden z nejlepších textů, který jsem v poslední době četl. Běžte a zbytek čtěte zde. I se spoustou hezkých fotek
http://havlik.blog.idnes.cz/c/158729/Vsechno-stejny.html