Tak prý kníže na Hradě projednával s prezidentem otázky zahraniční politiky. Prý si vyjasňovali, jak je to s kompetencemi při jmenování velvyslanců. Sledoval jsem debatu na dané téma a dočetl jsem se, že Miloš Zeman ve skutečnosti vůbec nemusí s ministrem jmenování konzultovat.
Jmenování velvyslanců je čistě jeho věc. Všechna mainstreamová média do zblbnutí mlela po Karlu Schwarzenbergovi, že jde na Hrad bojovat o to, komu náleží zahraniční politika: Jestli jeho ministerstvu, nebo Hradu. Nikdo se ho ani slůvkem nezeptal, zda zná ústavu země, jíž je ministrem. A už to víme. Lže ministr, lžou noviny i televize. A vědí to. Nic jako ministrovy návrhy velvyslanců, jejich schvalování vládou, a nakonec jmenování prezidentem v naší ústavě nenajdeme. Podle základního zákona je to naprosto jasné: Vše je na prezidentovi, předseda vlády jeho velvyslance pouze spolupodepíše. Pokud byla dosavadní praxe jiná, pak jenom proto, že to prezident Václav Klaus premiérovi dovolil. Miloš Zeman nikoli. A má na to právo. A pan ministr to ví, a vykládá veřejnosti opak. Může si to dovolit. Ví totiž také, že média budou po něm jeho nesmysly věrně papouškovat – a tím z nich činit (virtuální) realitu. Vždyť je to přece „jejich Karel“! Ministr Schwarzenberg prostě nemá nejmenší šanci do výběru velvyslanců zasahovat, pouze si natřásá „číro“. Je to pouze prezident republiky, kdo má podle ústavy právo vybírat – protože také jmenovat – velvyslance. Předseda vlády pouze kontrasignuje jeho výběr. Pokud už tedy s někým vůbec konzultovat, pak nanejvýš s Petrem Nečasem. Pan Schwarzenberg je v tomto „sporu“ zcela mimo. Pokud si to takto Miloš Zeman zavede, nikdo nemůže namítnout ani A. Tedy může – ale bude tím dávat najevo, že nerespektuje ústavu. Tak tohle jsem vyčetl. Zajímavé, že? Ovšem v mainstreamu to nebylo. Ten drží hubu. Tak pojďme na titulky.
A trocha bulváru: Novinka ze života Quentina Štiky-Kokty aneb jak učinit ze synka alkoholika. Táta Kokta konečně s Quentinem: Ornella mu ho přinesla do hospody! Pochůzky po barech a hospodách se Ornelle Štikové konečně vyplatily. V jednom zařízení plném alkoholu a cigaretového kouře narazila na tatínka svého syna Quentina Pepu Koktu. A Leoš Mareš si nechal vytetovat na ruku LOVE. Tak jasně, při jeho příjmech je slovo love asi nejlepší. A Halina Pavlovská bojuje proti nadváze jídlem. Tak je to vidět. To musí být úspěšný boj. Víc jsem toho nedal. Číst to dál, nechal bych si vytetovat VOLE.A zprávy o počasí: Dnes to vypadá na pěknou hycnu, ale sluníčkově. Ranní kafíčko a několik zajímavých jednání. A v poledne pracovní setkání s panem prezidentem Milošem Zemanem. Je zajímavé kolik lidí k němu upírá zraky v naději o změnu poměrů v této zemi. Nečas by si měl vzít příklad z počasí a odejít, jako to udělala paní zima. Lidé čekají na paprsky oranžového sluníčka. Napsal na FB Zdenda Škromach. Tak ten je fakt boží. To je lepší předpověď jak od nějakýho výzkumníka rosných bodů. Ovšem věřit socanovi se asi nedá ani počasí. Sedl jsem si ve štatlu v jarní bundičce na kafe na zahrádku a kdybych byl baba, měl bych od zimy bradavky jak štople od výtahu.
A z mého života: Tak jsem pokračoval v sebevzdělávání v oblasti sexu. Radim Uzel mne seznámil s pojmem femalistka. Tak pánové, to jsou baby, co se zabývají poznatkem, že klitoris není jen klíčem k ženské sexualitě, ale také pravým nástrojem rozkoše. Velekněžkou femalismu prý je americká publicistka Natalie Angierová. Biblí hnutí se stala její kniha Žena, intimní místopis. Nejzajímavější kapitolou v ní je pojednání o klitorisu. Autorka probírá anatomii a funkci tohoto ženského orgánu na dvaceti stranách ze všech možných hledisek. Uvádí například, že v sobě má 8000 nervových vláken. Tedy dvakrát tolik co penis. Ten je podle Natalie Angierové pouze jakousi hadicí vhodnou pro transport moči a ejakulátu. Freudovo tvrzení, že ho slabší pohlaví mužům závidí, jí připadá směšné. Která žena by se chtěla tahat s takovouto zbytečnou věcí?! A pokud jde o pýchu mužů, kteří se holedbají velikostí svého penisu? I ta se jí zdá pochybná. Samec plejtváka obrovského disponuje třímetrovým pohlavním údem. Můžeme ho snad proto považovat za nejsexuálnější živou bytost? Asi těžko. Mezi další pozoruhodné femalistické myšlenky patří ta, která popírá časté tvrzení některých žen, že ke spokojenému sexuálnímu životu orgasmus nepotřebují. Je to stejně problematický názor jako argument, že některým bezdomovcům se líbí bydlet na ulici nebo pod mostem.
A na Fejsbůku napsali:
A na závěr něco veselého:
A to je dneska všecko.