Hlody páteční aneb miluji naše média


Tak nám zas milovník alkoholických moků, co s postupně tvrdnoucími játry přechází na měkčí alkoholy, nalil do hlavy asi pět litrů vinného střiku aby poté osvědčil smysl pro humor nevídanej a pozdravil v Německu Allahu Akbar.



Naposledy když takhle jeden frajer pozdravil u Zdi nářků, koupil kulku. Ovšem laškovat takhle v situaci kdy kdesi v ručníkářské zemi visí na vlásku život dvou holek, kterým sice cvaklo, když se tam vydaly, ale přesto by se mělo pro jejich záchranu dělat něco smysluplnějšího, než dráždit fanatické cvoky. Tak to fakt je hodno ovarové hlavy. No nic, to jsem si jen tak ulevil na začátek a ve zbytku úvodu se budu věnovat zase trošku rodné obydlené zatáčce mezi Prahou a Vídní. To takhle kdysi dávno chtěl kdosi kdesi postavit v zaplivané části města něco smysluplného jako byty, obchody, prostě kus města. A jak je v kraji zvykem, hned se našly potrhlé občanské iniciativy a hodily do toho vidle. Ten projekt se jmenoval Wilson a genezi je možno vygůglit. Skončilo to tak, že město zaplatilo ministerstvu deset mega pokutu a nádavkem jacísi zelení udavači udali starostku že prý zneužila pravomoci při podpisu smluv na dům Wilson v Masarykově čtvrti. A vrabci na střeše cvrlikali, že Ministerstvo obrany, které městu napařilo desetimiliónovou pokutu tak učinilo na základě politické objednávky. A tak chudera starostka absolvovala nekonečný kolotoč soudů a odvolacích soudů. A místo domu s obchody v uvedeném místě zatím trůní ruiny mezi lebedou. Tak tolik o občanských iniciativách a zelených udavačích. A my pojďme na titulky.

A zprávy o počasí: Sklípkan v noci cloumal dvířky od terária, poulil všech svých 8 očí a dožadoval se zapnutí topení. Z toho lze usoudit, že nejbližší teplo je někde pod rovníkem. Začínám přemýšlet, jestli nemám do bazénu zase nalít nemrazol. Má to ovšem jistou výhodu. Sousedi přestanou grilovat, takže přestane smrdět podpalovací starter, takže se bude dát i vyvětrat. Pokud ovšem nebudou pálit listí a zmrzlé plodiny. Bude-li chcát či nebude-li chcát, se nahoře ještě nerozhodli.

A z mého života: Dnes je den blbec. Ráno jsem se probudil a v důsledku noční ochutnávky hermelínové pomazánky jsem nemohl od jisté místnůstky dále než na 3 metry. Přesto jsem musel odvézt svoji polovici na kontrolu do špitálu. A tam to přišlo. To si takhle ve špitále sednete na hajzl, po tváři se vám rozleje úleva a pak zjistíte, že tam není ani hajzlpapír ani ubrousky na ruce u umyvadla. Doufám, že jim ten kapesník co jsem znehodnotil ucpe retych.

A na Fejsbůku napsali:

A na závěr něco veselého:

A to je dneska všecko.


Vloženo: 30. 6. 2013, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)