Hlody čtvrteční aneb miluji naše média


Dnes si povíme něco o státní poště. Tento polospící moloch má zaměstnnanců jako v onom pověstném jazykolamu o křepeličkách. Něco okolo 33.333 pošťáků ve tři tisíce tři sta třiceti třech  poštách. (




Hnidopichy upozorňuji, že čísla jsou přesná asi jako čas na radiu Jereven kde hlásí jesť vósem časóv maximálno vósem dvádcať). Proč jsem si vybral zrovna poštu? Přicházím s ní totiž denně do styku. Chudák poštová úradníčka mi  totiž denně nosí takový balík pošty, že by možná mohla uspět i v soutěži ve vzpírání mezi chlapy. Do firmy samozřejmě. Část pošty mi ovšem jiná úradníčka nosí domů. No, nosí. Protože jsem dopoledne v práci nebo někde, rozhodně ne doma, hodí mi místo pošty (mluvím o doporučené) do schránky pouze upozornění, že mi něco nesla. A já pak odpoledne musím pro svoji poštu pěkně do úřadovny. Pěkná pošta. Moderní. Má asi 6 okének, z nichž jsou trvale fukční nejvýš dvě a u těch je taková fronta, jak když za komančů přivezli banány či mandarinky. To, že většinu frontových bojovníků tvoří důchodci, kteří si své záležitosti mohli odbýt dopoledne je jiný problém. Nerozumím tomu, proč pošťačky chodí s doporučenou poštou dopoledne, kdy nikdo není doma a pak vypisují lísteček aby si nevolník pro poštu přišel sám, namísto aby takovou poštu nosili odpoledne. Česká pošta stejně jako zbylé státní  podniky patří mezi spolky, které nejen mne, ale i další, dlouhodobě rozčilují svojí bohorovností v přístupu k občanům a firmám a těží z toho, že tyto se bez jejich monopolu neobejdou. Přitom z  jejich chování čiší atmosféra reálného socialismu s jeho pomalostí, do očí bijící neefektivitou a nezájmem o klienty. O podivných zakázkách spojených právě s těmito státními molochy přitom slyšíme hotové Písně kosmické. A do toho zahnívajícího molochu vymysleli nějaké chytré hlavy další vylepšení. Kromě poštovny plné vitrin s neuvěřitelnými ptákovinami nabízejí půjčky, stavebko, úrazový pojištění a vedení účtu. Přitom kolek za 300,- nemají. A přidali cigarety. Přitom pošťačky říkají jak to vidí.  Málo peněz, neuvěřitelná dezorganizace, špatná nálada uhoněných a přetížených lidí, zmatek. A k tomu místo snahy udělat z pošty smysluplnou, fungující a pro pracovníky atraktivní organizaci vymýšlejí další zatížení vlastních pracovníků novými blbostmi, prodlužování rajonů a jejich postihy za nedostatečné prodeje, s poštovními službami nesouvisejícího zboží. A jako perličku k tématu státní podniky přidám pár dalších příkladů. V Brně sídlící státní podnik Povodí Moravy s více než sedmi sty zaměstnanci hlídá řeku a především vykonává státní správu. Bez ní by totiž voda nevěděla, kam má téci. A to nemluvím o Národním hřebčíně v Kladrubech a Budějovickém Budvaru. Nikdo totiž neumí vařit pivo, chovat koně, starat se o řeky a lesy tak dobře, jako stát zastoupený ministerstvem zemědělství. Protože potřebujeme do vedení podniků, dozorčích a správních rad umístit desítky odborníků, jen shodou okolností kamarádů osobních nebo se správnými stranickými knížkami. Co to tak privatizovat? A šup na titulky.

A zprávy o počasí: Počasí je zmatené. Jeden neví co je vlastně za období. Ráno zamrzlý okna u káry, přes den se to tváří jako by mělo zase něco padat. Už schází jen blesky. Pavouk se ptal, co je blesk. Musel jsem mu zazpívat nad Tatrou sa blýska a ukázat mu jak to vypadá. Byl spokojen.

 

 

A z mého života: Kup Colu dostal jsem příkaz. Přijde vnučka a má ju ráda. Můj odpor, že je to dobrý na uvolňování zarezlých šroubů neuspěl. Taky jsem zjistil, že recept na Coca Colu prý patří k nejstřeženějším tajemstvím. Spoustě lidí chutná. Mně ne. Ani jsem nevěděl proč. Až tahle fotka mi potvrdila, že dělám asi dobře.

A na Fejsbůku napsali:

A něco veselého nakonec:
Kosočtverec mu jde.
 

A fór na konec: Víte, co se stane, když člověku spadne žába do šálku kávy?
Ital - hodí šálkem, rozbije ho a odejde v záchvatu hněvu.
Němec - vyndá žábu, pozorně umyje šálek, sterilizuje ho a udělá si novy šálek kávy.
Francouz - vyndá žábu, a vypije kávu a udělá si žabí stehýnka.
Číňan - sní žábu a vyleje kávu.
Rus - vypije kávu i se žábou vzhledem k tomu, že byla zadarmo.
Izraelec - prodá kávu Italovi, žábu Francouzovi, šálek Němcovi, místo kávy si dá šálek  čaje a použije získané peníze na to, aby vynalezl zařízení, které zabrání  žábám padat do kávy.
Palestinec - obviní Izraelce za to, že mu spadla žába do jeho kávy, protestuje  proti aktu agrese u OSN, vezme si peníze od Evropské Unie na nákup nového šálku  kávy, peníze použije na nákup výbušnin a pak vyhodí do povětří kavárnu, kde se  Ital, Francouz Číňan, Němec a Rus snaží vysvětlit Izraelci, že má dát svůj šálek  čaje Palestinci.

A to je dneska všecko.
 


Vloženo: 27. 2. 2014, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)