Hlody středeční 30.7 aneb miluji naše média


Izrael v Pásmu Gazy možná spáchal válečné zločiny, pravila vysoká komisařka OSN Navanethem Pillayová. Prý  zabíjením civilistů a ostřelováním domů a nemocnic za poslední dva týdny ofenzivy proti radikálům z Hamasu. Komisařka to řekla při zahájení mimořádného jednání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě.



 Nějak jí uniklo, že Izrael pouze uplatňuje právo na sebeobranu, které je součástí mezinárodního práva. Navrhuji posadit vysokou komisařku OSN pro lidská práva Navanethemu Pillayovou kousek od Gazy a vypnout Iron Dome. Kdoví, co by pak říkala? Izraelský premiér Benjamin Netanjahu k tomu pravil:  "Žádám nejen o vaši podporu. Žádám o váš morální postoj. Žádám vás o to, aby se mohl Izrael bránit, a abyste nepodporovali ideály nelítostných teroristů, kteří útočí na myšlenky demokracie, ničí naše města, ohrožují miliony našich lidí, skrývají se mezi civilisty a aby jim tohle procházelo. Protože když toto mohou dělat nám, tak vy budete další na řadě. A co to znamená pro Al-kaidu, Boko Haram, Hizbalah... Co to pro ně znamená? Co za morální zprávu jim to dává, když je Izrael odsuzován za to, co by každá demokratická země oprávněně a legitimně udělala pro svoji obranu? Žádám vás, abyste stáli za Izraelem, protože je to správné. Protože je naše právo se bránit, a je naše právo si za tímto právem stát. Děkuji vám."
Co by měl Izrael asi tak dělat? Nechat se bombardovat a se stoickým klidem předstírat, že se nic neděje? Která z oněch velmocí, které Izrael kritizují, by dovolila cizí teroristické organizaci beztrestně ostřelovat svá města? Nechala by se Francie bombardovat Lucemburskem, aniž by reagovala? Nechalo by se Rusko napadat čečenskými teroristy? Považuji za obdivuhodné to, co lid Izraele udělal s kusem nehostinné pouště za posledních šedesát let. Naopak odporné mi je, že Gaza je jedním velkým výcvikovým táborem pro teroristy. Školy a mešity jsou pojmenovávány po teroristech, kteří se vyhodili do povětří v davu izraelských dětí; v těchto školách a mešitách jsou palestinské děti učeny, jak vyrobit bombu a jak zabít sebe a co nejvíc Židů. Po vyučování jsou tyto děti používány jako lidské štíty pro muniční sklady a odpalovací rampy pro rakety, přičemž jejich matky to vše schvalují a podporují. Všechny peníze, namísto toho, aby byly využity ke zlepšení sociální situace obyvatel, jsou Hamasem zneužívány k rozšiřování teroristické infrastruktury a k teroristickým útokům samotným. Do nich je přímo či nepřímo zapojena většina obyvatel Gazy; podporuje je téměř každý její obyvatel. Válku si jednoznačně začal Hamas, únosem a následnou vraždou tří židovských mladíků ale hlavně nepřetržitým ostřelováním izraelského území neřízenými raketami. A to množství civilních obětí v Gaze? To je výsledek šílené politiky Hamasu, který využívá ke skladování a odpalování raket i nemocnice, mešity či školy. Dokonce byly rakety nalezeny ve škole patřící Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky. O budování sítě tunelů z nichž plastelínci vylézají na izraelském území ke svým zákeřným útokům budovaným z dotací EU. K tomu se hodí jedna anekdota. Když se vedla jednání Arafat - Peres, zeptal se Peres Arafata, jestli zná historku Mojžíšova kabátu. Arafat ji neznal a protože byl čas než přijdou ostatní vyjednavači, Peres spustil: "Když vystoupil Mojžíš na horu, nechal si dole kabát a poté co se vrátil s Desaterem, kabát byl pryč......a víte na co se přišlo? Že mu ten kabát ukradl Palestinec!" "Moment", na to Arafat "tehdy žádní Palestinci nebyli..." "Tak! Teď můžeme začít jednat" odpověděl s úsměvem Peres. Tak jak je to s těmi chudáky Palestinci? Samostatný stát Izrael byl vyhlášen 14.května 1948. Vzápětí l byl přepaden mnohonásobnou arabskou většinou, vedenou zběsilou náboženskou nenávistí. O vyhnání si tutíž Palestinci řekli sami. A protože okolní státy je neakceptovaly, nepřijaly, musí v táborech zůstat. A jejich hlavní životní snahou je teze "Izrael zaženeme do moře". Jejich oficiální filozofií je genocida Izraele. Stačí pročítat zprávy, kde se který náboženský pomatenec odpálil, nebo odkud zase vypálili raketu. Vraždí mírumilovné obyvatelstvo. Proto se  Izraelci  proti nim brání zdí, drátěnými zátarasy  blokádou zabraňující pašování zbraní či jejich komponent. Já v Izraeli byl, byl jsem i v palestinském Betlémě. Viděl jsem na vlastní oči pracovitost Izraelců s níž dokáží poušti vyrvat život v zelených kibucech ale viděl jsem i lenost Palestinců. Pořád jsem si říkal, kde berou ti házející výrostci ty kameny. Už to vím. Ty se tam prostě povalují po špinavých ulicích. Všechny komentáře našich ať už "veřejnoprávních" nebo soukromých medií ronící krokodýlí slzy nad osudem "ubohých" Palestinců jsou falešné. Po osobním prožitku z tohoto území je moje přízeň na straně Izraelců. Příběh moderního Izraele je příběhem touhy lidí po svobodě, touhy po návratu na posvátná místa předků, touhy žít bez pronásledování a diskriminace.  Žádný plán přinesený zvenčí nemůže uspět, pokud na obou stranách nebude vůle ke kompromisu a smíření. Bída v Gaze není vinou Izraelců. Kdyby Arabové přijali  plán rozdělení dle Spojených národů, měli by Palestinci svůj vlastní stát už šedesát let a mohli by si užívat prosperity a ekonomického úspechu jako v Izraeli. Jenže oni se soustředili výlučně na zničení Izraele a zabíjení nenáviděných Židů a tak dnes Palestinci v Gaze žijí v bídě, kompletně závislí na tom, co dostanou od Izraele a nebo zbytku světa. Levicoví komentátoři často tvrdí, že důvodem pro bídu Palestinců v Gaze je, že je tak hustě osídlena. Ovšem Singapore a nebo Hong Kong jsou osídleny daleko hustěji a nic takového se tam neděje! Kdyby se Palestinci místo fanatického zaměření na odpalování raket do Izraele soustředili na mír a budování fungující společnosti, byla by Gaza na cestě, aby se stala druhým Singaporem. Ať se jde vycpat politicko-korektní mašinérie světových zpravodajských stanic, OSN i EU. No a teď titulky.

A zprávy o počasí: Ulepené horko s bouřkami a přívalovými dešti. Což mi kolaterálně připomíná onu anekdotu z tanečních, kde partner zahájil konverzaci slovy: slečno, potím se jak prase. Potíte se taky tak? Pavouk se ptal, co je to bouřka. Vysvětlil jsem mu, že to je stav, při němž se mi pes cpe do postele.

A z mého života: Úkol zakoupit sušenky Bebe Dobré ráno s brusinkami jsem opět nezvládl. Koupil jsem nějaký model mini. Taková sušenka má velikost králičího bobku a sype se do jogurtu. Mamuš se na mne dívala pohledem sestřičky na chovance v klecovém lůžku. No, ještě že mne neliskla. Ovšem na Twitteru se pochlubil pan nebureš, že jeho francouzská hospoda dostane druhou michelinskou hvězdu a doprovodil to fotečkou. No nic, my budem žrát dál koblihy a on si může zajet na kostku ve skluzu.

A na Fejsbůku napsali:

A něco veselého:
 

A fór na konec:Jak přinutit patnáctiletého synka k učení
 "Sedni si, synu. Dáš si panáka?"
 "Jasně."
 "Cigaretku?"
 "Jasně."
 "Kouknem do Playboye?"
 "Můžem."
 "Co říkáš na ty baby?"
 "Dobrý!"
 "A víš, kdo je píchá?"
 "Ne, kdo?"
 "Jenom jedničkáři, chlapče, jenom jedničkáři..."

A to je dneska všecko.
 


Vloženo: 30. 7. 2014, autor: Petr Paulczynski (petr@paulczynski.cz)