Podle dnešního komentáře Rovnosti z pera šéfredaktora Zbyňka Vičara ano. Podle mně jsou tajtrdlíci někteří novináři. Pokud by jim politik nezašaškoval, ani by si ho nevšimli.

Pokud by ovšem nebyl jejich krevní skupiny, což od redaktorů Rovnosti v případě ODS nelze očekávat ani omylem. Pan Vičar dnes v Rovnosti na str 28 v rubrice Publicistika napsal.

Tajtrdlíkování

Bědovat nad úrovní české politiky, té regionální i celostátní, se už podobá depresivním zvukům zaseklé gramofonové desky. Řada lidí v poslední době dospěla k rezignovanému názoru, že politici jsou jen odrazem zbytku společnosti. Jinak řečeno, máme, co si zasloužíme. Nemá smysl nic měnit, každý, kdo do té špíny spadne, nemůže nikdy vyváznout čistý.Politici každopádně cítí, že voliči jsou stále letargičtější. Koho volit, ptají se znechucení, mnohokrát oklamaní lidé. V tuto chvíli politici ví, že je zle. Jakýsi instinkt jim radí uchýlit se k metodě zvané tajtrdlíkování. To znamená upoutávání pozornosti za jakoukoliv cenu. Pokud není po ruce nějaký park či náměstí spravené z veřejných peněz, kde by se daly stříhat pásky a pronášet proslovy, je nutno se poohlédnout po nezvyklé či naopak tradiční akci v okolí. A převléknout se tam do něčeho zvláštního. Expertem na tento typ politické „oděvní“ komunikace býval brněnský exprimátor Richard Svoboda. V montérkách poklepával dlažbu, v historickém kostýmu vzdoroval nepřátelským armádám, s roztomilým úsměvem jako malé dítě usedal na houpacího koníka na hřišti.
Jak ukazují snímky na straně čtyři, má v letošních komunálních volbách zdatné následovníky. Ale proč se zase politikům posmívat, když nejsnadnější cesta, jak se dostat do médií, je se zesměšnit? Je to jen další důkaz banalizace politiky, která od vznosných myšlenek občas degeneruje v natřásání pestrobarevných bažantů. Inu, jsme také jen součástí přírody a občas vítězí ten nejbarevnější a nejnápadnější vzhled.
Na druhou stranu, smrtelně vážní politici s velkolepými koncepcemi už natropili dost skutečně špatných věcí. Takže se beze strachu bavme.