Přiznávám; mám slabou vůli. Už několikrát jsem se zařekl, že o Romech ani neceknu. Když jsem ale včera viděl, jak se v Krupce ministr, naštěstí v demisi, pro lidská práv a národnostní menšiny Kocáb naparoval s megafonem

před freneticky mu aplaudujícími Romy, jakoby si je spletl s mírně zdevastovaným publikem “Pražského výběru”, moje vůle mlčet šla ta tam. Inu, slaboch…

Musel jsem mu připomenout, že jsem ho ještě neviděl stejně populisticky hlásat a uklidňovat z Česka vyháněnou jinou menšinu - Vietnamce. Nebo že by byl pouze romským ministrem…?

“Poslyš, četl jsem, že jsi rasista?” řekl mi kamarád Jarda, co se známe odnepaměti. Je úspěšný český výtvarník a má za ženu Asiatku z Burjacka. “To už k nám nebudeš chodit a kamarádit se s mými dětmi?” poznamenal jízlivě.

Jardova manželka nemohla mít děti, tak se rozhodli pro adopci dvou čerstvě narozených vietnamských miminek, aby se příliš nelišily od podoby s jejich adoptivní mámou. Dnes jsou z nich už dospělí studenti, společně tvoří báječnou rodinu a jejich děti mi říkají strejdo. Vozil jsem jim z Vietnamu tamní kreslené pohádky.

Ani jsem se nemusel přítele ptát, kde na to přišel, že jsem rasista. Četl na jednom ze serverů závěry Helsinského výboru při Kongresu USA, kde o mně napsali za obsah článku, který jsem o českých Romech připravil na požádání jistých kanadských novin, že jsem zabedněný rasista, co si ještě nepřivykl mladé demokracii.

A to jsem si nic nevymýšlel a jen popsal chování vytopených ostravských Romů při záplavách v roce 1997, kdy zdevastovali náhradní ubytování na studentských kolejích a za několik státních desítek tisíc na vysoušení svých bytů si kupovali letenky do Toronta…

Tak jsem si musel chtě nechtě udělat rovnítko mezi Romy a Vietnamci. Jinak to nešlo, než porovnat obě menšiny, jejich pracovní nasazení, chování a nepřizpůsobivost, včetně pobírání podpory a sociálních dávek, o drogách a alkoholu či lichvě nebo kriminalitě ani nemluvě. Ostatně, o tom všem jsem psal ve svém kanadském článku…

Mám co srovnávat; byl jsem několikrát ve Vietnamu i v Torontu. Je to zvláštní, ale Vietnamci jsou svými vzhledem víc barení a jiní, než-li většina Romů. Asiaté, pro xenofobii a rasismus jak stvoření. Ale opak je pravdou. Vietnamská asi 70tisícová česká komunita patří u nás k nejoblíbenějším minoritám, kromě českých líných trhovců, jimž se nechtělo na rozdíl od Vietnamců vstávat každý den ve čtyři hodiny ráno.

Romové naopak jsou neustále středem pozornosti v tom negativním smyslu slova. Pořád jen křičí, jak jsou diskriminovaní, pronásledovaní a šikanovaní, jak málo mají peněz, jelikož na svých šest dětí dostávají pouze cca třicet tisíc CZK měsíčně.

Vietnamci jen skromně a nenápadně dřou od rána do noci, své děti už naučili nejen dokonale jejich mateřštinu, ale také česky, dbají na jejich školní docházku, takže bez potíží absolvují naše školy základní, střední i vysoké. Neokrádají nás, jsou čistotní a nedělají ze svých příbytků smetiště.

Téměř neznají slovo exekutor, sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti. Vlastně neznali, dokud se šéfové českých firem, kteří si je napřed vyprosili, aby dělali pro Čechy nepopulární práce, a pak se vymluvili na hospodářskou krizi a zakázali jim k nám cestovat. A těm, jež bylo třeba po použití odložit, dali velkoryse ubohých 500 eur a zadarmo letenku do Vietnamu.

To Romové jsou mnohem větší “chudáci”. Asi proto, že nebojovali jako Vietnamci skoro století a desítky roků neprožili v podzemních chodbách pod džunglí. Nelegálně proto klidně prodají zadlužený státní byt, koupí si letenky do Kanady.

Tam pobírají tzv. welfer a další výhody, aby se po neudělení azylu zase vrátili na náklady “hostitelské země” zpátky do Česka, kde ještě dostanou zpětně desetitisíce CZK nevybraných sociálních dávek.

Jsou etnikum jako Vietnamci, obě skupiny už mají i české občanství, jenže ti z Indočíny nikdy neměli problémy s Dělnickou či jinou nacionalistickou stranou, nikdo jim na radnici exekutorsky neodebíral jejich dluhy přímo z podpory v nezaměstnanosti, udržují si své byty, za které řádně platí nájmy a ani na ně nikdo nemusel zvát úklidové čety a asanační či deratizační služby.

Že jsou Vietnamci cizinci? Ano, část z nich nemá ještě české občanství, stejně jako odpovídající množství slovenských Romů, kteří se k nám stěhují ne pracovat, ale pouze za svými příbuznými pobírat bez sáhnutí na práci rozličné podpory a dávky, jimiž je Česko ve světě proslulé skoro jako Kanada.

Takže, máme zde čítankový příklad zprofanování proklamačního hesla politických stran: Padni komu padni? Prdlajz! Romové mají, co chtějí, dokáží si to vykřičet a hlasitě vynadávat, invalidní důchody i podporu, jen práci ne, zatímco Vietnamci jen trpělivě a s pokorou snášejí česká příkoří. Navíc nemají svého zmocněnce pro lidská práva ani ministra pro Romy. Proč asi?

Že by Vietnamci nebyli menšinou? Nebo snad že jsou spořádanější a kultivovanější, aniž by vedli statistiky trestné činnosti, netvořili většinu v osazenstvu českých věznic, rekordy v nezaměstnanosti a mezi dlužníky. A přičiněním Vietnamců nám ještě žádný stát nezavedl vízovou povinnost, ani u nás není žádné janovské, chomutovské, ostravské či chánovské vietnamské ghetto.

Samozřejmě, že na obou stranách jsou ti, co překračují zákony a chovají se unfair. U Vietnamců je však těchto černých ovcí minimum. U Romů více než dvě třetiny. Zatímco Vietnamci překračují zákony třeba daňovými úniky nebo pěstováním konopí, tedy zase jen prací, mnozí Romové jsou “šíbři” na lichvářské půjčky a distribuci drog, aby jen zpeněžili, co jiní vyrobili.

A ti slušní, vzdělaní a úspěšní romští soukmenovci se za ně stydí a hledají uplatnění mezi gadži… Navíc jsem ještě na imigračním torontském úřadu nečetl seznam, v němž by jediný Vietnamec žádal Kanadu o udělení azylu, resp. statusu uprchlíka.

Copak můžu být rasista ve vztahu pouze k jednomu etniku, zatímco za to druhé i další bych dal ruku do ohně? Nemá proto v takovém případě význam slova “rasismus” nějak popletený smysl…?

Když jsem tohle svému kamarádovi vysvětlil, vlastně jen z mých úst uslyšel, co dávno věděl, zase mi otevřel, i když mi nikdy nezavřel, a jeho děti mi opět říkají: strejdo, byť nikdy nepřestaly…

Prostě dojemný happy end po vietnamsku. Třeba se ho někdy dočkám i po romsky, ale to by se asi Jardovy děti musely naučit, jak se romsky řekne: strejdo…

http://olser.cz/1541/jsem-rasista-prestoze-za-vietnamce-bych-dal-ruku-do-ohne/